ARCHITEKTURA > SAMOSTUDIUM > teorie > Charles Jencks
 
 

Charles Jencks


CHARLES JENCKS - TEORIE POSTMODERNISMU VE VZTAHU K ARCHITEKTUŘE 20. STOLETÍ

> Do roku 1950 se MODERNISMUS všeobecně rozšířil po světě. Ovšem tyto velké modernistické projekty (město Brasilia) se prokázaly jako fiasko. Betonová sídliště se bourají. Hlasem změny se stal kritik Charles Jencks, autor knihy The Language of Postmodern Architecture (1977). Podle Jenckse použil poprvé výrazu “postmodernismus” r. 1934 španělský spisovatel Federico de Onis a popsal jím reakci básníků na modernistickou poezii, r. 1975 výraz postmodernismus použil historik Arnold Toynbee k charakteristice pluralismu a vzrůstu významu nezápadních kultur.

Kořeny postmodernismu jsou spojeny s anglickou skupinou ze šedesátých let kolem pop artu, fascinovanou americkou kulturou. Vytvářeli koláže takových předmětů – byl to první pop art. V Americe vytvořil Andy Warhol první obrazy masové kultury': opakované záběry Marilyn Monroe, plechovek s polévkou Campbell.
V sedmdesátých letech vydal Ihab Hassan esej “POSTmodernISM: a Paracritical Bibliography”, čímž oficiálně bylo postmodernistické hnutí založeno.
Podle Jenckse je velmi důležitý postřeh Umberta Eca, který objevil v postmodernismu dvojakost. Podle Jenckse a Eca je postmodernismus modernismem s postmoderním vztahem k minulosti. Minulost nelze zničit, musí tedy být znovu navštívena, tentokrát ale s ironií.
Postmoderní muž nemůže ženě už říct, že ji šíleně miluje, protože ten výraz zdiskreditovaly kýčovité seriály. Může jen říct, “Jak se to říká v kýčovitých seriálech, které to zdiskreditovaly, miluju tě šíleně.”
Tak oba ztratili svou nevinnost a definovali se ironickým vztahem k minulosti. A zase mohou autenticky hovořit o lásce.
Jencks tedy definoval postmodernismus jako dvojité zakódování: je to součinnost modernistické techniky s něčím jiným. Toto dvojité zakódování se komunikuje prostřednictvím eklekticismu. Kontrastováním jevů ze dvou epoch vzniká parodie, dvojznačnost, paradox. Budova má konotace a aluze. Má význam. Postmoderní architektura musí být zároveň lidová i profesionální. Musí mít něco pro děti (barevná zábradlí) i klasicistické citace starořeckých forem pro elitáře. Postmoderní architektura musí používat nové techniky i staré vzorce. Používat modernismu a jít dál. Citovat z minulosti, ale ironicky.

Podle Jenckse má postmodernismus 10 charakteristik:

Je pluralistický, radikálně eklektický a oslavuje rozdílnost a jinakost
Vede k disharmonické kráse, je to oxymoron, paradox
Nestojí sám
Postmoderní budovy jsou antropomorfické, napodobují člověka
Ukazují vztah mezi přítomností a minulostí
Je v nich touha po obsahu a po významu
Kontrast stylu obsahuje dvojí kódování. Je tu ironie, dvojznačnost. Jsou tu rozpory.
Postmoderní budovy jsou multivalentní, mohou znamenat zároveň různé věci.
Postmoderní architektura nově interpretuje tradici
Postmoderní budovy touží po návratu k centru, ale uvědomují si, že neexistuje. Proč ho tedy nenaplnit hodinami?


Jenks je rovněž autorem diagramu architektury 20. století, který znázorňuje jednotlivé proudy vývoje architektonických směrů.

>>> zdroj
web


>>> další odkazy




 

 
 
 
 
 
 
 

PŘÍPRAVNÉ KURZY K TALENTOVKÁM NA ARCHITEKTURU

Powered By CMSimple.dk | Design By DCWD | 2Bdesign