ARCHITEKTURA > SAMOSTUDIUM > teorie > pojmy
 
 

pojmy


> SLOVNÍK ARCHITEKTONICKÝCH POJMŮ - HISTORIE

> ...








A
ABAKUS
krycí deska, spočívající na lavici nebo konzole – viz antické stavební řády, hlavice, konzola
AKADEMISMUS
hanlivé označení pro konzervativní umělecký projev, vycházející z oficiálních a konvenčních uměleckých norem. Název vznikl z toho, že nositelem těchto oficiálních a zvláště ustálených norem byla umělecká akademie.
AKANT
paznehtník, bodlákovitá rostlina, ornamentální prvek
AKROPOLA
původně hrad nad starověkými městy, přeneseně v archeologii nejvyšší nebo ústřední, zvlášť opevnění část hradiště
AKROTERIE
zakončovaní článek tvaru palmety nebo okřídlené sfingy z pálené hlíny, kamene nebo kovu, u nás se objevuje opět v empíru na štítech, na náhrobcích, tumbách apod.
AKVADUKT
vodovod
ALEJ
původně chodba, ulice, později stromořadí, cesta lemovaná dvěma řadami stromů
AL SECCO
nástěnná malba na Suchou omítku (srovnej s freskou, al fresco, freskovou technikou)
AMBIT
součást kláštera, viz. křížová chodba
AMFIPROSTYLOS
antický řecký chrám s řadou sloupů vpředu i vzadu
AMFITEÁTR
antická římská stavba eliptického půdorysu pro hry a zápasy
AMFORA
antická váza na tekutiny s užším hrdlem a dvojicí držadel
ANGLICKÝ PARK
komponovaná, záměrně upravená krajina s loukami, lesíky a stromy, viz. park
ANTA
zesílené ozdobné čelo zdi řeckého chrámu
ANTICKÉ STAVEBNÍ ŘÁDY
stavební systémy původně řeckých, později i římských chrámů, převzaté pak i civilní architekturou. S výjimkou gotiky z nich čerpaly více či méně všechny slohy, které se v našich zemích střídaly, přičemž se např. místo kanelovaného užilo hladkého dříku. Nejstarší je hmotný jednoduchý rád dorský, mladší ionský se vyznačuje větší vznosností a ještě dekorativnější je řád korintský.
APSIDA
apsid – nejčastěji v románské architektuře název pro kněžiště nebo jeho závěr, půlválcový útvar (případně půdorys ve tvaru podkovy) uvnitř klenutý čtvrtkulovou konchou, zevně vystupující z těla chrámové stavby a krytý půlkuželovou stříškou.
ACHITRÁV
nejdolnější část kladí, skládajícího se z architrávu, vlysu a římsy, viz. atické stavební řády
ARABESKA
ornament ze soustředěných akantových rozvilin
ARCIBISKUP
nejvyšší biskup
ARCHIVÁŘ
část antického kladí, vodorovný trám položený na hlavicích sloupů
ARCHIVOLTA
plastické orámování oblouku arkády, podloubí apod.
ARKÁDA
oblouk na svislých podporách, sloupech nebo pilířích. Užívá se jich u lodžií, výstavby tribun apod. Při orámování oblouku se nazývá archivolta. Mezilodní arkády oddělují od sebe lodi ve vícelodním kostele (hlavní loď a boční lodi). Slepé arkády (lodi) postavené na pilastrech přiřazených k plné stěně často člení v přízemí empírové budovy.
ARKÁDOVÝ DVŮR
nádvoří paláců, zámků a měšťanských domů obklopených arkádovými ochozy a lodžiemi.
ARKÝŘ
vysunutý výběžek vnitřního prostoru v poschodí, zevně vystupující jako čtyřboký, polygonální nebo válcový útvar vystupující ze stěny nebo z nároží na konzolu, krakorcích nebo na noze. Ve středověku tvořil arkýř často presbyterium domácí a hradní kaple, popř. v něm byl umístěn záchod. (viz. prevet)
ARMATURA
zpevnění nároží a opěrných pilířů kvádry, někdy jen vyznačené sgrafitem, omítkovou bosáží nebo rustikou
ART DECO
procesní styl charakteristický zejména pro užité umění 20. let a doznívající v 30. letech 20. století. Vznikl před 1. světovou válkou v Paříži pod vlivem výrazně stylizovaných kostýmů, které pro Ďagilevův taneční soubor navrhli P. Picasso, H. Matjese, M. Ernst, J. Miró a L. Bakst. Rozšířil se u nás pomocí sklárny v Novém Boru a Jaroslava Horejce.
ART NOUVEAU
francouzský termín pro secesní umění
ARTS AND CRAFTS
ve společnosti Arts and Crafts Exhibition Society se roku 1883 spojily dílny uměleckých řemesel Morfia, Marschall, Falkner s pol. se Century Gild a některými tvůrčími osobnostmi k pořádání výstav užitného umění ve Velké Británii a na kontinentě. Společnost propagovala secesi.
ARTĚL
české výrobní družstvo založené v roce 1908 v Praze usilující o obnovu výtvarné hodnoty rukodělné práce a některých druhů uměleckých řemesel
ASYMETRIE
nedostatek symetrie, nesouměrnost
ATEKTONIČNOST
opak tektoničnosti, nevyvážený vztah částí nesoucích a nesených v architektuře
ATIKA
zeď nad hlavní římsou stavby, kryjící pohled na střechu. Končí rovně zubatým cimbuřím, malými štítky apod. Někdy je tvořena balustrádou s vázami, sochami…
ATLANT
socha atletického muže ve svislé podobě
ATLAS
- Titán, jež musel nést na ramenou nebeskou klenbu
- látka z lesklé, často hedvábné příze tkaná vazbou, při níž teprve 2. – 24. osnovní nit je provlečena útkem, takže volně ležící osnovní nitě tvoří lesklou plochu
ATRIUM
původně ústřední prostor hellenistického a římského domu s krbem a otvorem uprostřed zastropení nad vodní nádrží, potom předdvoří starokřesťanských chrámů, obklopené sloupovými chodbami. U nás se atrium v této druhé funkci objevuje ve velkomoravské kostelní architektuře, navazující na nartex, chrámovou předsíň.
ATTICKÁ PATKA
patka ionského sloupu skládající se ze dvou oblounů a výžlabku mezi nimi
ATTIKA
území středního Řecka obývané Ióny, hlavní město Athény
AVANTGARDA
v užším smyslu označuje moderní umělecké směry první poloviny 20. stol. spojené s představou o sociální spravedlnosti, jíž má umění napomáhat



B
BALDACHÝN
nebesa, stříška nebo látkový závěs nad trůnem, oltářem, obrazem, lůžkem. Kamenný, dřevěný, popř. kovový ozdobný výstupek nad sochou nebo celé místo v gotické architektuře pro ni.
BALUSTRÁDA
zábradlí z kuželek (baluster), slepá balustráda je přízední balustráda provedená ve štuku, sgrafitu apod.
BAPTISTERIUM
ve starokřesťanské a románské architektuře se jednalo o centrální místo mimo stavbu kostela s vodní nádrží určené ke křestním účelům. Později jej nahradila křestní kaple přímo v blízkosti kostela.
BARBAKÁN
předsunutý opevňovací článek před městskou nebo hradní branou válcového nebo mnohobokého tvaru, navazující na bránu krčkem, opatřený střílnami a obklopený příkopem. V českých zemích se objevuje v pohusitské době.
BAROK
umělecký sloh 17. a poloviny 18. století, charakteristické formy jsou otevřená forma, atektoničnost, dynamismus, dynamismus, nadpřirozenost, nadsázka
BAROKIZACE
je přestavba staršího objektu (např gotického) v období baroka
BAROKNÍ GOTIKA
směr ve vrcholném baroku prvé třetiny 18. stol., inspirující se po tvarové stránce gotickou architekturou.
BASTION
pětiboká sypaná dusaná bašta obezděná kamennou zdí nebo lícovaní cihlami. Pouze hrany a římsy bývají opracovávány z kamene. Býval stavěn v době baroka v 16.-18. století, v 16. století již na Slovensku).
BAŠTA
hradební věž, která je součástí hradního opevnění, v románské době plná, v gotice dutá. Tvarem bývá půlkulatá, hranolová nebo polygonální. V 15. a 16. století byly bašty již mohutné, protože se opatřovaly dělovými komorami.
BAUHAUS
státní německá, ale obsazením spíš mezinárodní instituce a uměleckoprůmyslová škola založená v roce 1919 ve Výmaru. Učiteli se stali přední umělci, kteří chtěli vytvářet jednotné životní prostředí pro všechny. Roku 1932 se škola přestěhovala do Berlína a o rok později ji nacisté zavřeli.
BAZILIKA
nebojsa – volně vložená věž do hradby raně gotického hradu ve 13. nebo poč. 14. století. Věž má půdorys do tvaru břitu – hrana je proti účinku kamenů při metání kamenů od obléhatelů.
BIEDERMEIER
měšťanský empír, sloh doby předbřeznové 1815-1848
BISKUP
nástupce apoštolů, správce církevní diecéze
BOLTCOVÝ ORNAMENT
raně barokní ornament (1640-1680) podobný chrupavčitému boltci lidského ucha, spolu s penízkovým motivem, uplatnil se na oltářích a kazatelnách
BOSÁŽ
plasticky ztvárněné nebo v omítce napodobené kvádrové zdivo (jednotlivý takový empír se nazývá bosa) s vystouplým povrchem hrubě přitesávaným, opracovaným do podoby diamantového řezu (diamantová bosáž).
BOŽÍ MUKA
sloupkovitá stavba se stříškou, kamenný bohatě zdobený sloupek s reliéfy, postavou, lucernou, nápisem, letopočtem, křížky… Užívaly se v renesanci, méně již v pozdní gotice
BOŽÍ OKO
zobrazení oka v trojúhelníku obklopeném svatozáří. Kromě použití v kostelech se používalo na domovních štítech a portálech.
BRAHMANISMUS
nejstarší indické náboženství
BRÁHNA
neosobní božské jsoucno tvořící podstatu světa, praotec a tvůrce světa, první z božské trojice (vedle Višny a Šivy)
BUBEN
tambur – část dílu ze kterého se skládá dřík antických sloupů. Svislá část zdiva pod kopulí obvykle opatřená okny.
BUDDHA
zakladatel indického náboženství (563-483 př. n. l.)
BUSTA
nejčastěji socha v podobě hlavy a poprsí na podstavci



C
CARDO
osa sever – jih antického urbanismu
CENTRÁLA
stavba s centrální středovou dispozicí (symetrií). Stavba může mít půdorys kruhový, čtvercový, trojúhelníkový, hvězdový (letohrádek Hvězda na Bílé Hoře) nebo ve tvaru kříže. Centrální symetrii má i Kostnice v Kolíně
CIMBUŘÍ
zubaté zakončení hradeb a věží ve středověkém opevnění tvořené střídáním zubů – stínek a výřezů – proluk. Sloužilo jako úkryty a výhledy střelců především ze samostřílů – kuší.
CIRKUS
římská závodní dráha obdélného, na jedné straně půlkruhově uzavřeného půdorysu pro závody koňských spřežení
CISTERCIÁK
řeholník ádu vziklého roku 1908 v Citeaux /sitó/, Cistercium u Dijonu
CISTERNA
ne hradech nádrž k zachycování a udržování dešťové vody, tesyná do skály
CITADELA
samostatná pevnost, zejména barokní, která je součástí města nebo je v jeho blízkosti (Vyšehrad, Špilberk). Slouží jako záštita města a sídlo posádky.
CVIKL
u arkád, portálů nebo půlkruhově zakončených oken trojstranná plocha mezi obloukem (archivoltou) nebo mezi dvěma sousedními oblouky a vodorovným a svislým orámováním



Č
ČERNÁ KUCHYNĚ
vyzděná prostora bez oken s komínem, kde se na hliněných trojnožkách, rendlíku nebo kotlíku a rožni vařilo přímo nad otevřeným ohněm.
ČESTNÝ DVŮR
od konce 17. století se jedná o prostranství, které je obklopené třemi křídly zámku a je otevřené (francouzský) nebo je postaveno i čtvrté tzv. průčelí a vzniká uzavřený italský dvůr
ČUČEK
ozdobný architektonický článek ve tvaru vázy nebo koule ukončující štít



D
DECUMANUS
osa východ – západ v římském urbanismu
DEKONSTRUKTIVISMUS
tendence postmoderní architektury na přelomu 70. a 80. let 20. století v západní Evropě a USA, inspirující se runským konstruktivismem, vyznačuje se radikální deformací tradičního ortogonálního systému stavby
DESIGN
tvůrčí činnost, jejímž cílem je určit vnější vzhled průmyslovým výrobkům
DE STIJL
skupina holandkých umělců založená roku 1917 Pietem Mondrianem, Theem van Doesburgem a dalšími umělci, rozvíjející program neoplasticismu
DEŠTĚNÍ
táflování, obkládání soklu nebo celé místnosti dřevěnými deskami
DEUTSCHER WERBUNKT
mnichovský umělecký spolek založený 1907, sdružoval vedle architektů i umělecké řemeslníky a usiloval o zlepšení jejich výrobků, jeho členové byli např. Peter Behrens, Hermann Muthesius, Hans Poelzig, Josef Hoffmann, Henry von de Velde, Bruno Traut, Walter Gropius, Adolf Meyer apod.
DEVĚTSIL
mělecký svaz sdružoval od roku 1920 do roku 1933 většinu českých avantgardních umělců, malířů, sochařů, fotografů, divadelníků, hudebníků, literátů … Jeho hlavním teoretikem byl Karel Teute. Hlavní program – poetismus – se během let měnil, ale šlo o hledání poezie ve všedním životě, který byl vnímán všemi smysly a bylo podporováno bohatou publikační činností.
DIAMANTOVÝ ŘEZ
úprava do tvaru broušeného diamantu
DIPTEROS
řecký chrám obklopený po obvodu dvěma řadami sloupů
DISHARMONIE
nesoulad
DÓDEKASTYLOS
řecký chrám s 12 sloupy v průčelí
DOLMEN
neolitická hrobka velkých balvanů překrytá kamennou deskou
DÓM
katedrála, biskupský kostel, méně často městský kostel
DOMINIKÁN
řeholník žebravého řádu založeného sv. Dominikem roku 1216 v Toulouse /tulús/
DOMOVNÍ ZNAMENÍ
bývalo na průčelí před zavedením popisných čísel (v Praze roku 1770), ulehčovalo odlišení městských domů. Některá domovní znamení jsou význačná doposud: U medvídků, U dvou slunců, U zlatého anděla….
DONJON
(čti donžon), původně raný johofrancouzský hrad krychlového nebo hranolovitého tvaru, který měl na nárožích a někdy i v délce stěn zesílení z oblých plných věží. U nás je takový biskupský románský hrad v Roudnici.
DORMITÁŘ
společná ložnice v klášterech, později nahrazená samostatnými celami jednotlivých řeholníků
DORSKÝ ŘÁD
antický stavební sloh
DRUID
keltský kněz
DŘÍK
svislá část sloupu, polosloupu, pilastru mezi patkou a hlavicí. Někdy bývá rozšířen v třetině výšky tzv. entazí.
DVOULODÍ
prostorový útvar, většinou klenutý, jehož středem jdou většinou sloupy nebo pilíře, které dělí dvě souběžné lodi (síně, mázhauzy, sklepení)



E
EDIKULA
architektonické orámování dveří, okna, oltářního obrazu nebo výklenku pilastry a kladím nástavcem
ECHINUS
podvalek, článek dórské hlavice ve tvaru talíře
ELEKTICIONISMUS
v zásadě nepůvodní tvorba, jež čerpá náměty a prvky z díla jiných mistrů nebo dob a slohů a skládá je v nové celky (např. v architektuře historizujících slohů 2. pol. 19. stol.)
EMAIL
- smalt
- sklovina vyplňující přihrádky na desce
EMPIR
poslední období klasicismu (za císaře Napoleona I. 1804 – 1815), který dozníval až do poloviny 19. století
EMPORA
neboli tribuna, vyvýšené místo hlavně v kostelech. Již od románské doby se na tribunách účastnili bohoslužeb šlechtici, později měli své empory i zpěváci a literáti.
ENFILÁDA
dlouhý přímý průhled dveřmi řadou několika místností v jedné ose např na zámku
ENTASIS
konvexní vypnutí dříku dórského sloupu
ENTAZE
entasis – rozšíření, vydutí dříku svislé podpory (sloupu, polosloupu, pilastru) přibližně v jedné třetině výšky jakoby způsobené zatížením, tlakem podpíraného břemene
ESKARPA
šikmá stěna hradebního příkopu obrácená k nepříteli, protilehlá je kontraeskarpa a přeneseně šikmá opěrná zeď vůbec.
EURYTMIE
soulad, harmonie jednotlivých částí i celku, rytmické uspořádání prvků do harmonického celku
EVANGELISTÉ
apoštolé Matouš, Marek, Lukáš a Jan, podle nich nesou názvy čtyři evangelia Nového zákona
EXEDRA
půlválcový prostor, výklenek podobný nice, opatřený ještě někdy sedátky, např. v zámecké a palácové zahradní architektuře
EXPRESIONISMUS
umělecká tendence zobrazující psychické momenty tvorby, umělecké dílo se stává projevem umělcovy duše, jenž stupňuje výraz i za cenu nadsázky a deformace



F
FABION
oblý, čtvrtválcový přechod mezi stropem a stěnou
FALC
předchůdkyně hradu, opevněné a hospodářsky soběstačné sídlo panovníka Svaté říše římské v raném středověku. Císař cestoval od falce k falci a konzumoval tamní zásoby.
FARAO
vládce starověkého Egypta
FAUVISMUS
francouzský moderní malířský směr v letech 1905-07, jež preferoval čistou barvu a jednoduchou zkratku, konstrukci obrazu obrazového prostoru bez modelace a stínování mezi emocionálním výrazem a dekorativní kompozicí. Hlavní představitelé ve Francii byli H. Matisse, G. Rouault, G. Graque, A. Marquet, A Dedrain, M. Vlaminck. V roce 1905 byli označeni za šelmy – fauvisty.
FESTON
závěs z květin a listů propletený stuhami. U nás se často věší na trámy, stěny a přidává se k malbě v době renesance a baroka.
FIÁLA
v gotické architektuře vertikální zakončovaní článek užívaný v k zakončovaní opěrných pilířů (na pilířích, při patě štítků, vimperků, nad baldachýny, u chrámových lavic, na oltářích), který byl ve tvaru štíhlého obelisku posázený kraby a vrchol tvoří kytka
FLAMBOYANTNÍ
plaménkový pozdně gotický styl ve Francii
FLORÁLNÍ
květinový
FONTÁNA
dekorativní kamenná nebo kovová kašna s vodotryskem, s figurálními motivy, mísovitými a máslovitými přepady. Užívala se hlavně na renesančních a barokních zahradách, nádvořích a náměstích.
FORTIFIKACE
pevnost, viz. opevnění
FORTNA
menší branka v hradbách (k vodě, mlýnům apod.), ale i vstup do kláštera, paláce aj.
FÓRUM
náměstí římských měst
FOYER
/foajé/ společenské prostora pro osvěžení obyvatelstva o přestávkách v budovách určených k produkci (divadla, koncertní síně)
FRANCOUZSKÁ ZAHRADA
viz. park
FRESKA
nástěnná, nástropní malba do vlhké omítky s jejímž vápnem se malba natrvalo spojí
FROTON
štítový nástavec zejména nad oknem, nad portálem nebo nad rizalitem různých tvarů (trojúhelný, segmentový, stlačený apod.)
FUNKCIONALISMUS
směr architektury 20. a 30. let 20. století, který shrnoval očistné snahy prvních dvou desetiletí a prosazoval vědecký přístup pod heslem “forma následuje funkci“, tj. dobře vyřešená budova, respektující všechny funkce užitkové, provozní, hygienické atd., bude sama o sobě estetická. Hlavním představitelem je W. Gropius, mezinárodní koncepce se jmenuje CIAM (1928).
FUTURISMUS
moderní umělecký směr založený básníkem F.T. Marinettim, autorem Manifestu futurismu (1909), podle něhož se ruší materiální těsnost věcí, jež se stávají průhlednými, k malířskému vyjádření navrhují použít prostředky novoimpresionismu, za nejvýznačnější hodnotu považují pohyb



G
GIRLANDA
ornamentální motiv tvořený řadou zavěšených závěsů - festonů z listí, květů a ovoce
GLADIÁTOR
římský zápasník se zbraněmi
GLAZURA
sklovitá vypalovaná poleva na keramice
GLORIET
drobný, velmi často kruhový dřevěný sloupkový pavilón v anglickém nebo romantickém parku, lázních, na vyhlídkovém místě apod.
GÓPURA
indická gigantická kamenná brána s mnoha vodorovnými střešními stupni a vrcholem ve tvaru obráceného lodního kýlu symbolizující stráž posvátného okrsku
GROTESKA
druh ornamentu z rozvilin, do nichž jsou vpleteny květy, plody, vázy, hudební nástroje a trofeje, obnova v renesanci
GROTTA
umělá jeskyně v renesančních a barokních parcích, nebo v přízemní prostoře zámku, otevřená do parku. Na stěně jsou kaménky, krápníková omítka, mušle apod.
GUTTAE
/guté/ – prvek dórského řádu, viz. kapky



H
HALA
stejnolodí, síňový prostor
HAMR
vodní kovárna, v níž voda a mlýnské kolo pohání kovářské kladivo, brusku a měch od výhně
HIEROGLYF
znak obrázkového písma
HISTORISMUS
úmyslné navazování na starší slohy nebo tvarové čerpání ze starších slohů, napodobování
HLÁSKA
věž, většinou hradní, ve které konal službu a obvykle i bydlel hlásný
HLAVICE
horní zakončovaní část sloupu, pilíře, pilastru nebo přípory.
HOSPIC
útulek, noclehárna pro pocestné
HOSPITÁL
špitál – dům pro staré a nemocné. Ve středověkých městech byl ve spojení s kaplí a kostelem zřizován často před dolní branou města a později i ve městě. U nás jej začal spravovat řád bratrstva křižovníků s červenou hvězdou.
HRAD
středověké opevněné panské sídlo. Podle výšiny může být výšinný nebo blatný, podle majitele královský nebo věnný (patří královnám), panský, biskupský, řádový (řád některých rytířů), podle funkce sídlení, správní, strážní apod. Skládá se z vlastního hradu, kaple a předhradí.
HRADBA
obranné zázemí kolem města, hradu, pevnosti, tvořené buď kamennou nebo cihelnou zdí, dřevem nebo náspy. U měst se do hradby vkládaly brány, hradební věže a bašty. V gotické době byl užíván již padací most přes příkop, barokní opevnění se mnohdy vylepšilo.
HRADIŠTĚ
předhistorické a raně historické sídliště opevnění s několika pásmy valů (zejména u slovanských hradišť od 7. stol. S čelnou kamennou zdí) a příkopů, chráněné ještě polohou buď jak výšinné nebo nížinné. U nás bylo tzv. kmenové hradiště.
HŘEBEN
- styk dvou střešních ploch na vrcholu střechy
- v opevňovací architektuře padací mříž, buď dubová, okovaná s hroty na dolních koncích nebo železná, pohybující se ve svislé poloze v kamenných drážkách ve vpadlině na průčelí brány.
- v heraldice ozubená krokev se špicemi vztyčenými k heroltickým figurám (např. Pánům z Boskovic a města Boskovic)
HŘEBÍNEK
u renesančních kleneb v omítce ostře vytažené hrany kápí nebo výsečí, popř. sítové, kroužené a jiné obrazce ze štukových břitů – hřebínků na ploše kleneb. U časnějších kleneb jsou širší, mohutnější hřebínky vyzděné z cihlových tvarovek pouze omítnuté.
HUŤ STAVEBNÍ
středověká stavební a kamenická dílna, které se vytvořily zřejmě při klášterech ve středověku, aby pracovaly na velkých chrámových stavbách, ale i při výstavbě hradů apod. Učňové a tovaryši si zde pod dohledem parléřů osvojovali své sochařské umění a technické znalosti.
HYPOSTYL
sloupová síň egyptského chrámu ( bazilika)



CH
CHÓR
dnes většinou co presbyterium, kněžiště, prostor určený původně pro kněze, zpěvácký sbor (chór), v klášterních kostelech pro mnichy nebo jeptišky. Od lodi je oddělen triumfálním (vítězným) obloukem a u katedrál obklopen také ochozy s věnci. Před chórem je oddělen prostor chórovou přepážku, bývá zde uložena krypta.
CHRLIČ
ozdobná roura pro přepad dešťové vody ze střechy, aby dešťová voda netekla na fasádu. V té době nebyly ještě roury pro svod.
CHRONOGRAM
vyznačení letopočtu vzniku stavby, sochy, malby, zlatnické práce apod. v nápise tak, že letopočet je vyznačen latinsky, zlatě nebo červeně.



I
IHS
monogram ježíše Krista, zkratka slov Iezus Hominum Salvator (Ježíš spasitel lidstva)
IKONOSTAS
v pravoslavných klášterech stěna s trojími dveřmi, vyzdobená ikonami, oddělující prostor pro věřící od prostoru pro kněze
ILUZIONISMUS
tvorba usilující vyvolat opticky přesvědčivé zobrazení věcí a postav v prostoru na ploše obrazu nebo reliéfu, aby vzbudily zdání skutečnosti
IMPRESE
silný dojem, vzbuzení nálady
IMPRESIONISMUS
umělecký dojem vzniklý z francouzského malířství v roce 1969 jehož tvůrci byli Claudie Monet, Auguste Renoir a Alfred Sisley, k nim se přidal Camille Pissarro a Paul Cézanne, kteří spolu s Edgarem Pegasem a Bertou Morisotovou a dalšími vystavovali na první výstavě v Paříži roku 1874. Název pochází z Monetova obrazu Imprese.
IN ANTIS
anový chrám, nejjednodušší typ řeckého chrámu
INRI
zkratka slov Iezus Rex Iudaeorum (Ježíš nazaretský, král židovský)
INTERKOLUMNIUM
mezisloupí – mezera mezi dvěma sousedními sloupy, jehož šíře se počítá od os sloupů
IÓNSKÝ ŘÁD
stavební sloh v antice
IRACIONALISMUS
názor, zdůrazňující proti racionalistickým stanoviskům instinkt, intuici, cit nebo vůli a postihující to, co je rozumem neuchopitelné
ISLÁM
muslimské náboženství založené Mohamedem v 7. stol. n. l.
ITALSKÁ ZAHRADA
viz. park



J
JEPTIŠKA
- trojlaločný motiv v gotické kružbě nebo vrcholu hrotitého okna
- dolní korýtkovitá část prejzové krytiny, kůrka
JUGENDSTIL
německý název pro secesi, název od mnichovského časopisu jugend – mládí



K
KABŘINEC
kukla, půlkuželový, nebo jehlanovitý přístřešek vystupující v horní části štítu zespodu opatřený letopočtem
KALOKAGHATHIA
řecký ideál harmonie duše a těla
KARMEJ
vypouklá reliéfní řezba do drahokamu
KALVÁRIE
- sochařské nebo malířské napodobení Krista na kříži pod nímž stojí Bolestná P. Maria, sv. Jan a někdy také klečící Maří Magdalena
- kaple na návrších při městech (zejména jako součást křížové cesty)
KAMENICKÉ ZNAČKY
drobné obrazce sestavené většinou z přímých tesaných čar a znamení. Byly používány na gotických portálech, oknech a kvádrových částech stavby jako značka tvůrce (mistra, tovaryše) nebo jako značka ke správnému sesazení jednotlivých částí
KAMPANILA
zvonice, neužívá se pro drobné a dřevěné zvonice
KANÁL
podzemní stoka
KANELOVÁNÍ
žlábkování dříku sloupu
KANELURA
žlábek
KÁNON
ideální proporce lidské postavy, soubor pravidel a předpisů
KAPITULNÍ SÍŇ
jde o společný prostor ke shromáždění řeholníků v klášteře nebo kanovníků v sídle kapituly. Býval užíván ke společnému čtení, proslovům a architekturou (často dvoulodní) patří k nejcennějším.
KAPKY
guttae – nízké válečkovité útvary, pokrývající v podhledu mutuli v dorském řádu nebo komolé jehlance pod triglify v dórském kladí
KARNER
v románské a gotické architektuře dvoupodlažní hřbitovní kaple s polozapuštěnou dolní částí, kostnicí, a horní, vlastní kaplí
KARTUŠ
- kartuše – plocha často mírně vypouklá, různého tvaru v bohatě utvářeném ornamentálním rámci. Bývají v ní letopočty, nápisy, znaky, znamení, zejména v renesanci a baroku.
KARYATIDA
svislý podporovací článek ve tvaru ženské postavy nahrazující sloup, popř. pilastr
KASEMATY
chodbovité prostory v hradbách barokního opevnění, obranné, ubytovací a skladovací
KASULE
vrchní bohoslužebné roucho římskokatolického kněze při mši
KATEDRÁLA
nebo také DÓM – každý biskupský nebo arcibiskupský kostel. Jde o vícelodní kostel s ochozem kolem hlavního oltáře k němuž přiléhá věnec kaplí. Nad tento ochoz vyrůstá vysoký chór s velikými okny a při jejich patě, ale i po obvodu hlavní bazilikální lodi probíhá úzký chodbovitý ochoz, zvaný triforium. Katedrála má opěrný systém z pilířů s fiálami, kraby a kytkami a systém opěrných oblouků.
KAZATELNA
součást vybavení katolického kostela, vyvýšené místo přístupné po schůdcích, odkud se přednášelo kázání. V gotických kostelech bývají kamenné s nohou a řečništěm ozdobně tesaným, později jsou dřevěné nebo z umělých mramorů, popř. i se stříškou.
KAZETOVÝ STROP
druh trámového stropu s viditelným podhledem, nosné příčné trámy jsou zasazeny do podélných a tvoří s nimi zespod viditelné „kazety“. Ty mohou být následně různými způsoby zdobeny.
KENTAUR
bájná bytost s horní lidskou a spodní koňskou polovinou těla
KLADÍ
viz antické stavení řády
KLASICISMUS
umělecký směr druhé poloviny 18. a počátku 19. století. Ideálem bylo obnovit ušlechtilou prostotu a krásu antického umění. Neoklasicismus se vracel ve 20. letech 20. století.
KLÁŠTER
jde o sociologický a stavební útvar skládající se z budov a pozemků v němž působí řeholníci rodu mužského - mniši nebo rodu ženského – jeptišky. Do kláštera patří kostel, obytná budova, rajský dvůr. Dormitář je společná ložnice uzavřená řádu druhého pohlaví.
KLENÁK
vrchní článek klenebního oblouku obvykle klínovitého tvaru, někdy jen vyznačený na omítce, sgrafitu
KLENBA
jde o architektonický útvar, který uzavírá shora prostor stavby a nese sám sebe
KNĚŽIŠTĚ
presbyterium, apsida, chór – prostor, kde je umístěn hlavní oltář, u rentovaných kostelů směřuje směrem k východu
KOLONÁDA
sloupkovitá neklenutá chodba (klasicistní nebo novorenesanční)
KOLOS
obrovská socha (Neronova) na místě pozdějšího Kolosea v Římě
KOLOSEUM
Vespasiánův amfiteátr v Římě
KOMPLEMENTÁRNÍ BARVY
dvě spektrální barvy mísící se spolu v bílou (červená – zelená, modrá – oranžová)
KOMPOZITNÍ HLAVICE
římská hlavice složená z ionských a korintských prvků
KONCHA
čtvrtkulová klenba v apsidě nebo v nice
KONSTRUKCE
sestrojení, vypracování podle plánu
KONSTRUKTIVISMUS
umělecký směr 20. století, racionální přístup k tvorbě, vychází z geometrické abstrakce a usiluje vytvářet umělecká díla z geometrických, stereometrických nebo technoidních prvků, jež odpovídají vědeckotechnickému pokroku moderního světa. Vznikl v Rusku v roce 1915 a jeho zakladatelem je Vladimír Tatlin.
KONZOLA
architektonický nosný článek vystupující ze stěny a nesoucí lenební žebro, sochu, římsu nebo balkón. V gotice se používá konzoly figurální, zoomorfní a vegetabilní.
KORINTSKÝ ŘÁD
stavební řád v antice
KORUNA ZDIVA
horní zakončení zdi (např. římsa) nebo také rozpadávající se vrch zdiva u zřícenin
KRAB
ozdobný prvek v gotické architektuře z kamene, železa nebo dřeva umisťovaný na okraj fiál, okraje štítů, vimperků, opěrných oblouků. Nejprve byl vytvářen ve tvaru bobule později ve tvaru poupěte až zprohýbaného seschlého listu.
KRAKOREC
kamenný nosný článek vysunutý ze stěny. Oproti konzole je masivnější, skládá se z několika opracovaných hranolů postupně vyčnívajících nad sebou a nese arkýře, ochozy, balkóny apod.
KRENELOVÁNÍ
dekorativně pojaté zdrobnělé opevňovací prvky, cimbuří, baštičky, klíčové střílny, umisťované v renesanci a romantismu na měšťanské domy a jiné civilní stavby
KREPIS, KREPIDOMA
třístupňová podezdívka řeckých chrámů
KROMLECH
pravěká kruhová kamenná stavba sloužící jako svatyně
KRUCHTA
(hudební kůr) - tribuna o patro vyvýšená nad podlažím kostela určená pro varhany, pěvecký sbor, hudebníky. V kostele bývá umisťována protilehle k hlavnímu oltáři, někdy ještě podél jedné nebo obou bočních stěn.
KRUŽBA
souměrný obrazec (obvykle z kamene) vyplňující nejčastěji oblouky oken, arkád. Od 13. století tvoří nad soustavou prutů kružbu kružnice. Intenzivně se kružba také napodobuje v malířství.
KRYPTA
polozapuštěný, na sloupy nebo pilíře klenutý prostor pod kněžištěm kostela u nás v předrománské a románské době a výjimečně i v gotice. Byla určena k pohřbívání světců.
KRYTINA
pokrývka střechy, chránící střechu a stavbu před povětrnostními vlivy (došky, šindel, lepenka, břidlice, eternit, plech, tašky…)
KŘÍDLO
- část budovy, která svírá s druhou určitý úhel a vystupuje nejméně o dvě okenní osy
- dolů se rozšiřující část štítu, zejména volutové křídlo
- postranní část oltáře, v gotice otočná, malovaná, v baroku vyřezávaná
- součást průchodních dveří, dveří nábytku nebo okna
KŘÍŽOVÁ CESTA
ve 14. výjevech – zastaveních – zobrazuje Kristovu cestu v Jeruzalémě od odsouzení až k ukřižování na kavalérii a kladení do hrobu.
KŘÍŽOVÁ CHODBA
ambit, kvadratura – základní součást vybavení kláštera nebo sídlo kapituly, klenutá chodba kolem čtvercového rajského dvora otevřená do něho arkádami. V baroku obklopují ambity také poutní kostely a lorety.
KŘÍŽOVÁ KYTKA
viz kytka
KUBISMUS
umělecký směr, který založili v Paříži roku 1910 Pablo Picasso a Georges Braque a pochází z francouzského slova le cube – krychle, předměty jsou členěny v různých pohledech do analyzovány do krychlí, hranolů, jehlanů apod. Kabusmus členíme na protokubismus (1907-1909), analytický kubismus (1912 – 1914), lyrický (po roce 1923) a imaginativní ( viz surrealismus).
KUBOFUTORISMUS
umělecký směr v ruském malířství před první světovou válkou v němž se spojily vlivy kubismu a futurismu
KUKLA
viz. kabřinec
KURIE
papežský dvůr
KUŽELKA
balustra – architektonický článek, kamenný, dřevěný nebo v malbě napodobený užívaný v zábradlí balkónu, krucht, schodišť, teras, atik, podobající hrající kuželce
KVADRATURA
křížová chodba v kláštěře
KYKLOPSKÉ ZDIVO
zdivo z velkých přírodních kamenů
KYMNA
antický architektonický podpůrný článek, rozeznáváme k. dórské, ionské (podvalek) a lesbické (laloška)
KYTKA
kytice – v gotice ozdobný zakončovaní článek, jímž vrcholí fiála nebo štít, vimperk apod. Tvoří ji čtveřice listů a uprostřed se tyčí poupě.



L
LAPIDÁRIUM
sbírka kamenných soch, architektonických detailů, vyjmutých z bořeného objektu nebo originály nahrazené kopiemi pro vzácnost
LATRÁN
pouliční útvar přihrazený k boku hradu, tvořený domky řemeslníků, obchodníků a hradní čeledi
LESENA
viz lizéna
LETOHRÁDEK
zámečku podobná stavba v oboře nebo parku určená pro občasný krátkodobý pobyt a odpočinek
LILIE
- v architektuře ornamentální zakončovací článek tvaru zploštělé heraldické lilie většinou obrácené dolů. Čtyřmi vztyčenými liliemi vrcholí část české svatováclavské koruny.
- Znamení některých řádů a klášterů v heraldice, např. Litomyšl apod.
LISTOVEC
ornament složený ze stylizovaných listů, řazených vedle sebe jakoby ve dvou vrstvách na sobě
LIZÉNA
lesena – plochý svislý architektonický článek bez hlavice a patky (tím se liší od pilastru), provedením mírně předstupuje ve zdivu nebo v omítce. Spojí-li se v rozčleňování s obdobnými vodorovnými pruhy vzniknou lizénové rámy.
LODŽIE
nejčastěji chodba, otevřená na vnější straně arkádami
LOĎ CHRÁMOVÁ
prostor mezi vchodem a kněžištěm určený pro věřící. Je-li rozdělen arkádami, sloupy nebo pilíři, vzniká vícelodní prostor.
LOCH
u dvoupodlažních sklepů spodní část nebo výběžek vytesaný do skály
LOKÁTOR
muž pověřený ve středověku zakladatelem města, aby vyhledal pro nové město nové místo, postaral se o půdorysné vyměření parcel a zajistil formou kolonizace první obyvatelstvo
LUSTEHAUS
označení v 16. až 18. stol. pro letohrádek
LOMENICE
trojúhelný nebo lichoběžný štít z různě skládaných prken v jehož prostoru se kryjí někdy vyřezávané lišty, motivy sluncí, drobné galerie, vložené pavlače apod. Stříška při dolním okraji se nazývá podlomenice nebo je-li úzká – oháňka - a přesah nahoře okřídlí.
LORETA
napříč průchodní hranolová kaple, která napodobuje včetně trhlin a vymalování tzv. svatou chýši v italském Loretu v němž přebývala v Nazaretu P. Maria a který dle legendy přenesli andělé do Itálie.
LUCERNA
- v architektuře věžičkovitý útvar nad střechou, zejména nad kupolí, s okny, která přivádí světlo otvorem v horní části kupole do dolního prostoru
- malá věžička pro provoz zvonku na střeše válcové lodi románské rotundy
- část cibulové helmice věže, opatřená kolem dokola otvory
LUNETA
plocha stěny vymezená vodorovnou základnou a půlkruhovým, stlačeným nebo segmentovým obloukem vznikající v klenební výseči, ve slepých arkádách, vyplňovaná malbou nebo sgrafitem. V přeneseném slova smyslu také výseč v lunetové klenbě.



M
MAKOVICE
někdy také knoflík – měděná pozlacená dutá koule nebo elipsoid na hrotnici věže do níž se vkládaly záznamy a údaje o založení stavby, o opravě apod.
MALBA
- al fresco – viz. fresca
- al secco – viz též.
- malba desková – deskový nebo tabulový obraz na dřevěné desce užívaný zejména v gotice (závěsné obrazy a křídla oltářů)
- malba knižní – viz iluminace
- malba na skle doplňovala zasklívání gotických kostelních oken různobarevnými skly olova, které tvořily kresbu prosvětlovaného různobarevného obrazu. Od 18. stol. se malují okenní terče.
MANDORLA
zvláštní tvar svatozáře, podobající se elipse s horním a dolním vrcholem
MANUFAKTURA
velká řemeslná dílna, založená na rukodělné práci
MANÝRISMUS
v malířství a sochařství původně směr v období pozdní renesance (1520-1590), hledající dokonalost v opakování slavných uměleckých děl až k návyku – manýry
MASKA
v architektuře především gotické a barokní, výzdobný motiv v podobě lidské tváře, která bývá umístěna na konzolách, klenácích, patkách apod.
MASTABA
egyptská hrobka ve tvaru komolého jehlanu
MAUROVÉ
mouřeníni, Arabové, kteří v 8. století ovládli Španělsko
MAUZOLEUM
hrobka řešená jako stavba s vnitřním prostorem, někdy jenom veliký honosný náhrobek
MÁZHAUS
velká síň, ústřední prostora v přízemí, někdy také v patře gotického a renesančního měšťanského domu s níž vedly vstupy do jednotlivých místností. V dolejší síni – mázhausu – provozoval majitel obchod, řemeslo a čepoval pivo.
MEANDR
geometrický ornament řeckého původu buď pravoúhle zalamovaný nebo složený ze spirál
MEGALITY
pravěké památníky z velkých kamenů (menhir, dolmen, kromlech)
MEGARON
pravoúhlá dispozice antického domu se sloupovou předsíní a místností s ohništěm, základ mykénských paláců, řeckých domů a chrámů
MENHIRY
i u nás se vyskytující kultovní kameny (od mladší doby kamenné a bronzové, 2000-1000 let př. N. l. až do doby keltské před začátkem našeho letopočtu), neopracované balvany postavené na výšku, druh tzv. megalitických staveb
MEZINÁRODNÍ SLOH V ARCHITEKTUŘE
nejčastěji se jím rozumí styl spjatý s dílem W. Gropia a L. Miese van der Rohe založený na strohých ortogonálních formách budov z oceli a skla. Po druhé světové válce se rozšířil po celém světě jako symbol technické dokonalosti a ekonomické prosperity.
MENSA
obětní stůl oltáře
MEŠITA
islámská modliteba, uvnitř s výklenkem obráceným k Mekce k uložení koránu a kazatelnou, vně se dvorem se studnou a minaretem
METOPA
čtvercová kamenná deska (zdobená ornamenty) střídající se s triglyfy v dórském vlysu
MINARET
štíhlá věž s ochozem u mešity
MÍČOVNA
prostora nebo samostatná budova u sídla šlechty, kde se hrály míčové hry
MOBILIÁŘ
nábytek a ostatní bytové zařízení
MODERN STYLE
anglický výraz pro secesi
MONARCHIE
státní zařízení, v němž vládne jeden panovník
MONSTRANCE
bohatě ztvárněná zlatá nebo pozlacená schránka v hostii, vkládanou v zasklené ústřední části do lunuly – půlměsícového držáku.
MOSAIKA
opus musivum – plošná výzdoba na podlahách, stěnách či klenbách z kamenných nebo skleněných různobarevných kostek, hranolků nebo kolíčků.
MŘÍŽ
kovová průhledná přepážka oddělující vchod, okna apod.
MŘÍŽKA
ornament charakteristický pro dobu okolo let 1740 až 1750. Na kříženích mřížky bývají zpravidla růžice.
MUŠLE
- stylizovaná lastura, pokrývá zejména v pozdní renesanci a v raném baroku vnitřek konchy
- ornament typický pro dobu kolem 1730 až 1740, postupně nabývá nesymetrických tvarů prokrajuje se a mění se v rokaj.
MUTULI
(v dórském řádu a u nás zejména v empíru) ploché desky v pohledu římsy a šikmých stran štítu, posázené válečkovými kapkami (guttae).



N
NÁMĚTEK
u krovu při patě krokve krátký trám o menším sklonu zmírňující spád střechy změkčující její tvar
NARTEX
u nás ve velkomoravské, archeologicky zjištěné literatuře, prostorná krytá předsíň, shromaždiště katechumenů, tj. dosud nepokřtěných navazující na západní průčelí některých kostelů. Podle nálezů kovových a kostěných písátek tu byly i školy.
NEOGOTIKA, NOVOGOTIKA
viz. 1. část romantismu a období historických slohů, 19. stol.
NEORENESANCE, NOVORENESNACE
viz. období historických slohů, 2. pol. 19. stol.
NIKA
výklenek nejčastěji půlválcového tvaru o půlválcové nebo půleliptické základně zakončený konchou. Velká nika s lavičkou se nazývá exedra.
NOVEMBERGRUPPE
listopadová skupina – německé sdružení revolučně zaměřených umělců založené v listopadu 1918, v němž se soustředili první představitelé německé avantgardy
NOVOBAROK
historizující sloh v architektuře posledních desetiletí 19. století, napodobující barokní architekturu
NOVOIMPRESIONISMUS
umělecký směrpostimpresionismu, založený v 80. letech 19. století G. Seuratem a P. Signacem, jež se pokusil nahradit intuitivní impresionisticou malbu racionální metodou, založenou na fyziologii vidění a fyzikální optice. Lokální barva byla rozkládána na elementární barevné body, kladené na sebe, takže vznikal výsledný barevný tón až na sítnici divákova oka.
NOVORENESANCE
historizující sloh nastupující kolem poloviny 19. století a navazují na renesanční umění 15. a 16. století



O
OBELISK
štíhlý komolý jehlan zakončený v základní podobě nízkým jehlancem, v pozdní renesanci a v raném baroku ho bylo užíváno také k zakončování obrysu štítů, pilířů oplocení. V klasicismu a empíru stavěn do parků, s novorenesancí upraven pro tvar náhrobního pomníku.)
OBLOUČKOVÝ VLYS
vodorovný pás reliéfních, dolů otevřených obloučků pod římsou, typický motiv románského slohu
OBLOUK
klenutá konstrukce nad otvorem nese tíhu sama sebe a zdiva nad sebou. Tu pak přenáší do pilířů, sloupů.
OBLOUK TRIUMFÁLNÍ
viz. triumfální oblouk
OKNO
otvor ve zdi určený k osvětlování a větrání vnitřku stavby. U pořádání oken a jejich členění se postupně mění.
OKTASTYLOS
antický chrám s 8 sloupy v průčelí
OPĚRNÝ SYSTÉM
má zachycovat šikmé klenební tlaky v konstrukci gotických staveb. Jde především o opěrné pilíře při vnější zdi kostela. U katedrál stojí volně a jsou spojeny opěrnými oblouky.
OPEVNĚNÍ
fortifikace, soubor staveb a terénních úprav, které umožňují ochranu proti nepříteli (ve starší době :barbakán, bašta, bergbrit, cimbuří, fortna, hradba, parkán, podsebití, střílna, v renesanci rondel, v baroku bastion, citadela, hradba, pevnost, orion a obecně palisáda, příkop a val)
ORANŽERIE
terasovitá část renesanční a barokní zahrady, kde byly ve džberech a kořenáčích v určitém geometrickém uspořádání rozestavovány pomerančovníky, citroníky, vavříny aj., které se na zimu přenášely do vytápěných objektů
ORATOŘ
místnost nebo prostor v přízemí či patře, zpravidla na boku presbyteria, oddělená od ostatních věřících a s vlastním vchodem, která je určena jen pro řeholníky, panské nebo šlechtické patrony kostela
ORFISMUS
malířský směr, který usiluje vyvolat skladbou abstraktních lineárních prvků a barevných ploch hudební dojmy, poprvé jej pojmenoval v roce 1912 G. Apollinaire
ORIENTACE
orientovaná stavba – znamená obrácení presbyteria směrem k východu – ke Svaté zemi
OSSARIUM
kostnice, buď samostatná menší architektura na hřbitově někdy řešená s márnicí a určená k odkládání kostí ze zrušených hrobů nebo dolní část karneru
OSTĚNÍ
nejčastěji kamenné architektonické orámování okenního nebo dveřního otvoru (pouze omítková je šambrána)
OZUBY
vodorovný ozdobný motiv, v románské architektuře tesaný (jako část římsy) v gotice a v 19. století skládaný z cihel na pilovitém půdoryse



P
PAGODA
čínský typ indické stúpy, několikastupňová věž s přečnívajícími střechami
PALÁC
- hlavní obytná budova zejména středověkého hradu
- městské šlechtické sídlo, podobně zámku
- v gotickém a renesančním domě ústřední prostora, totéž co mázhauz
PALISÁDA
opevnění ze souvislé řady zaražených kůlů kolem středověkých tvrzí
PALLADIOVSKÝ MOTIV
architektonický útvar skládající se ze tří symetrických otvorů, širšího klenutého uprostřed a dvou užších pravoúhlých po obou stranách
PALMETA
vějířovitý, někdy silně protáhlý souměrný ornamentální motiv, vycházející ze stylizace palmového listu a užívaný u nás od románské doby až do 19. stol
PANDANTIV
pendantiv – klenební plocha tvaru sférického trojúhelníka, jíž se např. čtvercový půdorys prostoru převádí do kruhového půdorysu kupole nebo tambůru pod kupolí
PARAPET
část zdiva pod oknem, zděné nebo dřevěné zábradlí ochozů, mostů, kruchty, kazatelny
PARAVÁN
španělská stěna, zástěna
PARK
zvláště upravený výsek přírody, který od novověku obklopuje zámky a paláce
-italská zahrada u renesančních a raně barokních vil, paláců a zámků, řešená s užitím ramp, schodišť balustrád, soch, teras na svažitém terénu se v nejčistší podobě dělí na tři části: slunečnou květnici při obydlí, pohostinný libosad s cestami, alejemi a pergolami a stinný lesík. Celek doplňují fontány, vodní kaskády.
-francouzský park (zahrada), podle zásad architekta Andrého le Nótre (1613-1700), převzatý z prostředí francouzských zámků 17. a 18. století má geometricky řešenou souměrnou (obvykle hvězdovou) síť cest, vroubených stříhanými dřevinami, umožňujících dlouhé průhledy na fontány, sochy a pavilóny. V rovinné části parku (nazývané parter), před průčelím paláce tvoří výsadba nízké ornamentální obrazce .
-anglický park má podobu komponované, záměrně upravené volné různé stavbičky, dřevěné, zděné, sochy, zříceniny, pomníčky
-přírodní park se vyvíjel z anglického, kolem roku 1850 jej obohacují vodní plochy a toky, květinové záhony a síť cest
PRKÁN
prostor mezi hradební zdí a příkopem, nad nímž jej chránila parkánová zeď se střílnami a později parkánovými baštami
PARTER
součást zahrady, parku (viz. park)
PATKA
- samostatně řešená dolní část sloupu, pilíře, pilastru, přípory apod.
- patka oblouku nebo patka klenby je místo nebo čára kde se oblouk nebo klenba stýká se zdivem
PAVILÓN
- menší zahradní stavba 16.-19. stol. obvykle centrálního půdorysu a zevně i uvnitř ozdobně řešená
- samostatně řešená součást stavebního celku (např. zakončení křídel po obvodu čestného dvora)
- individuálně pojatý zastřešený útvar nad hlavní římsou zámku, paláce, vzácně i domu
PERGOLA
zahradní lehká volná konstrukce tvořená dřevěnými nebo kamennými podporami a nesoucí trámky, popř. železné pruty, která je obrostlá popínavými rostlinami
PERIPTEROS
řecký chrám s jednou řadou sloupů po obvodu
PERISTYL
sloupový ochoz, dvůr se sloupovým ochozem
PERLOVEC
astragal – ornament vzniklý v antice a běžný u nás od renesance, složený jakoby z navlečených perel kulového nebo eliptického tvaru
PERPENDIKULÁRNÍ STYL
pozdně gotický architektonický sloh v Anglii
PEVNOST
renesanční nebo barokní místo nebo město opevněné důmyslnou a mohutnou fortifikační soustavou, která je někdy zesílena někdy věncem pevnůstek předsunutých do několikakilometrového okruhu. Pevnosti chránily i města, jejichž opevnění již zastaralo.
PIANO NOBILE
svislý architektonický článek, vystupující mírně z líce stěny a na rozdíl od lozeny opatřený hlavicí a patkou. Sdružené pilastry jsou dvojice pilastrů blízko sebe. Svazkový pilastr vznikne složením několika vrstev pilastrů stupňovitě na sebe, takže spodnější jsou vždy vidět na stranách, střední nejvíce předstupuje.
PILÍŘ
svislá zděná nebo z jednoho kusu zhotovená podpora čtyřúhelného, kruhového i jiného průřezu buď s patkou a hlavicí nebo bez nich. Křížový pilíř má tvar řeckého stejnoramenného kříže, svazkový pilíř vzniká obklopením jádra příporami často s vlastními sokly, patkami a hlavicemi. Přízemní či přístěnný pilíř přiléhá jedním bokem ke stěně, polopilíř je napůl zapuštěn ve stěně.
PINAKOTHEKA
obrazárna
PINIOVÁ ŠIŠKA
zakončovaní článek volný nebo reliéfní ve tvaru plodu pinie, přicházející v renesanci, ale nejčastěji v baroku. Podobně jako koule nebo váza se vyskytuje na štítech, portálech, pilířích, ohradách, sloupcích balustrád apod.
PLACKA
viz. klenba
PLASTIKA
trojrozměrné sochařské dílo nanášené ve formě hmoty
PLETENEC
geometrický ornament ve tvaru spleteného pásku
PODLOUBÍ
podsíň – klenutá prostora v přední části přízemí domu, která je otevřená do ulice nebo náměstí oblouky arkád na sloupech, pilířích a do stran navazující na podsíně sousedních domů. Vznikl tak veřejný průchozí prostor pro pěší, kde se prodávalo.
PODSEBITÍ
braň – obranný, zděný, hrázděný nebo dřevěný ochoz na hradební zdi, baště, bráně, hradební věži, vysazený na dřevěných konzolách nebo kamenných krakorcích tak, že odklápěcími otvory mohli obránci v případě potřeby bít pod sebe – odtud také název
POETISMUS
český avantgardní směr 20. let 20. století, jehož název je odvozen od poezie, chápaného jako básnivá svobodná tvůrčí činnost. Je to směr především literární, ale projevil se i v divadle, filmu, hudbě a velmi podstatně výtvarné umění. Architekturu zasáhl K. Honzík, J. Havlíček, J. Krejcar, V. Obrtel, B. Feuerstein.
POLOVALBA
trojúhelné skosení střechy nad lichoběžníkovým štítem
POPRSEŇ
poprsnice, poprsník, parapet – část zdi pod oknem nebo plné zděné, popř. dřevěné zábradlí ochozů arkádových lodžií, mostů, kruchty, kazatelny
PORTÁL
architektonické nebo plastické orámování otvoru dveří nebo vrat. V interiéru, zejména renesančním, bývá kolem kamenného portálku ještě namalovaný další, iluzivní portál nebo edikula.
PORTÁL ÚSTUPKOVÝ
jeho svislá nálevkovitá část je tvořena pravoúhlými ústupky, do nichž se většinou vkládají sloupky – hlavně románského slohu
PORTIKUS
sloupová plochostropá předsíň monumentálních staveb, někdy jen sedlová stříška s nízkým štítem na dvou sloupech před vstupem do domu
POSTMODERNA
umělecký směr, který se od 60. let 20. století prosazuje především v architektuře jako reakce na prosklené ortogonální budovy mezinárodního slohu, ale i v malířství, na divadle, v literatuře a jiných druzích umění. Používá citaci různých historických slohů, ale nenapodobuje je v jejich úplnosti.
POTERNA
tunelová výpadní branka v barokním opevnění ústící uprostřed kurtiny do příkopu
POVALOVÝ STROP
viz. strop
POZDNÍ EMPIR
viz. biedermeier
PRAMPOUCH
zděný, většinou stříškou opatřený rozpěrný oblouk mezi dvěma budovami, zejména v úzkých uličkách
PRANÝŘ
kamenný sloup nebo kůl (často podobný božím mukám) před radnicí, na náměstí, k němuž bývaly připoutány osoby, jež se provinily lehčím přestupkem
PREJZ
hák, keramická taška kladená střídavě hřbetem nahoru a dolů
PRELATURA
viz. klášter
PRESBYTÁŘ
presbyterium – viz. kněžiště, apsida, chór, závěr
PREVET
středověký záchod arkýřovitého tvaru na krakorcích s kruhovým otvorem v kamenném sedadle a přímým odpadem podél zdi
PRONÁOS
sloupová předsíň antického chrámu
PROPYLAJE
antická monumentální vstupní brána se sloupovými předsíněmi po obou stranách
PROPYLON
vstupní brána do posvátného místa
PROSCÉNIUM
jeviště řeckého divadla, dnes přední část mezi oponou a orchestrem
PROSTYLOS
řecký chrám s otevřenou sloupovou předsíní
PSEUDOPERIPTEROS
řecký chrám s řadou sloupů po obvodu
PYLON
stavba ve tvaru komolého jehlanu
PYRAMIDA
jehlan
PŘEČNĚLKOVÁ KLENBA
jinak zvaná nepravá klenba, je tvořena na sebe kladenými kameny, jejichž strany do oblouku jsou směrem vzhůru sešikmeny. Nepoužívá se klenáků jako u klenby pravé.
PŘÍČNÁ LOĎ
transept – viz. loď chrámová
PŘÍKOP
uměle vyhloubená součást vnějšího opevnění ztěžující nepříteli přiblížení ke hradbám. Rozeznáváme příkopy vodní, suché, šíjové (vykopaný nebo ve skále vylámaný).
PŘÍPORA
podporovací článek (sloup) gotických klenebních žeber při stěně nebo pilíři buď tvaru tříčtvrtečního válce se soklíkem, patkou, dříkem a hlavicí.
PSANÍČKOVÉ SGRAFITO
v dvouvrstvé omítce napodobuje plastickou bosáž tvaru diamantového řezu, která v lineární kresbě připomíná zadní stranu obálky - psaníčka
PSEUDOBAROK
období historických slohů
PSEUDOGOTIKA
viz. neofotila, novogotika
PULTOVÁ STŘECHA
viz. střecha
PURISMUS
od latinského purus – čistý – směr při obnově architektonických památek v 2. pol. 19. století, usilující o dosažení slohové čistoty i za cenu odstranění i jiných částí slohu (např. z gotické stavby renesanční štíty, barokní helmice apod.) a nahrazení jich původními částmi slohu i často vymýšlenými vzorníkově suchými
PUTTO
(množné číslo putti) označení nahého děcka v podobě andílku, ale obvykle bez křídel, samostatně nebo ve dvojici zpodobovaného v dekorativním sochařství, štuku a interiérové malbě baroka 19. stol.
PYLON
věžovitý komolý jehlan na šířkově obdélném půdorysu, převzatý z egyptské chrámové architektury empírem pro brány do parků



Q
QUADRIGA
čtyřspřeží



R
RACIONALISMUS
názor, že podstatné určení člověka spočívá v jeho rozumu, schopnosti pojmového myšlení, rozvažování a souzení
RAJSKÝ DVŮR
čtyřúhelné prostranství mezi křídly ambitu, upravené jako zahrada se studnou, někdy zakrytou, k níž jdou křižující se cestičky
RAVELIN
součást bastionového, u nás barokního a klasicistního opevnění. Samostatný opevňovací článek troj nebo pětiúhelného půdorysu vysunovaný do příkopu proti kurtině, čili mezi dva sousední bastiony, aby mohl být při křížové palbě přestřelován. Chrání bránu před přímým postřelováním.
REALISTICKÝ
napodobující viděnou skutečnost
REFLEKTÁŘ
společná jídelna v klášterech, v baroku bývaly dva, letní a zimní
RELIÉF
sochařské dílo v ploše, více nebo méně vystouplé, vyvolávající dojem trojrozměrnosti objemu, hloubky, prostoru. Plochý a nízký reliéf se jmenuje basreliéf, vysoký reliéf s některými částmi se jmenuje hautreliéf.
RENESANCE
znovuzrození antického umění, umělecký sloh italského umění 15. a 16. umění a evropského umění 16. století se člení na ranou, vrcholnou a pozdní (manýrismus)
RENOVACE
obnova, na památky se po té obvykle vypisuje RENOVATUM a letopočet
RESTAURACE
restaurování – oprava památky, kde se kromě konzervace doplňují i některé drobné chybějící části
RIZALIT
část architektury, vystupující po celé výšce z líce průčelí, někdy jen zcela nepatrně, jindy až na hloubku jedné osy, zdůrazňující střed nebo okraje fasády a proto často odlišná v bohatosti členění tvarech oken apod. Rivalit může být také polygonální nebo podoby vystupující části válce – cylindrický rivalit. Jde-li přes roh, je to nárožní rivalit.
ROKAJ
rocaille – nesymetricky hřebínkový, často prokrajovaný ornament, charakterizující u nás rokoko (1745-1780), ve Francii vzniklý z mušle
ROKOKO
sloh pozdního baroka, název odvozen z rokaje, typického motivu rokokové dekorace, objevil kouzlo smyslnosti, intimnosti, lehké zdobnosti a erotičnosti
ROMANTICKÝ PARK
viz. park
ROMANTISMUS
RONDEL
stavba kruhového nebo oválného půdorysu umístěná na nároží opevňovacího systému
ROTUNDA
válcovitá stavba, v české románské architektuře typ kostela s lodí na kruhovém půdorysu, s kopulí, kuželovou střechou s lucernou
ROZETA
DIV>- plastický nebo ornamentálně malovaný prvek vyvozený ze soustavy květů, častý v renesanci, klasicismu a empíru
- kruhové, ponejvíce gotické okno členěné kružbami
ROZVILINA
většinou pásová ornament ze spirálově stáčených úponků, doplněný listy, nejčastěji akantovými, popř. i květy
RUSTIKA
často totéž co bosáž, zpravidla označuje kvádrování stěn, lizén, pilířů apod. nebo páskování rýhami v ploše



Ř
ŘÍMSA
vodorovný architektonický článek, kamenný, zděný, omítaný, v omítce vytažený či dřevěný, který ukončuje architekturu nebo její část. Podle tvaru rozpoznáváme konzolovou římsu, fabionovou římsu (konkávního čtvrtválcového prohnutí) nebo lunetovou (vzniká vložením výsečí do fabionové). Podle polohy rozeznáváme hlavní, korunní, okapní, patrovou, parapetní, podokenní, soklovou



S
SAKRÁLNÍ
posvátný, církevní (stavby)
SAKRISTIE
prostor určený pro ukládání liturgických rouch, knih, nádob a místo pro převlékání kněze
SALA TERRENA
prostora v přízemí zámku či paláce či samostatná stavba, otevřená přímo, obvykle třemi oblouky do zahrady, vy baroku bohatě uvnitř zdobená
SÁLOVÝ KOSTEL
totéž co síňový, stejnolodní, jehož všechny lodi mají stejnou výšku (opak baziliky), v baroku široce pojatý rozepjatý světlý vnitřní prostor
SANKTUSNÍK
štíhlá věžička na hřebenu střechy kostela (nad lodí) se zvonem
SARKOFÁG
schránka k uložení těla mrtvého
SCAENA
jeviště divadla
SECESE
konec 19. století až 1. část 20. století, jiné názvy Jugendstil, Art nouveau, Modern style, Style modernista. Hlavními znaky je ornamentálnost, plošnost, záliba v barevných odstínech, asymetrie, využití rozličných materiálů, nejcharakteriktičtějším motivem je plynulá vlnící se křivka.
SEDILE
výklenek určený k sezení s lavičkou a sedadlem a obloukovým záklenkem, např. v průjezdech bran, domů, radnic, určený pro duchovenstvo a v gotice zpravidla bohatě řešený
SFINGA
obluda s napůl lvím tělem a napůl ženským tělem, jako socha, doplněk nábytku apod.
SGRAFITO
rýsovaná technika pro plošné členění a výzdobu převážně vnějšku architektur (v renesanci a novorenesanci). Omítka pro sgrafito má dvě vrstvy, svrchní se za vlhka proškrabuje na spodní. Obě vrstvy mají vzájemný kostra (např. díky přídavku dřevěného uhlí).
SÍMA
žlábkovnice, architektonická článek zakončující římsu
SKÉNÉ
stavba uzavírající divadelní prostor, z níž vystupovali řečtí herci na próskenion
SKLÍPKOVÁ KLENBA
diamantová klenba, místo žeber je sestavena z plošek a ploch kápí
SKRIPTORIUM
písařská dílna
SKULPTURA
druh sochařského díla vzniklého odnímáním hmoty (řezbářství, kamenictví, glyptika)
SLOUP
svislá kamenná, méně často zděná cihelná nebo dřevěná a od 19. stol. i železná podpora. Skládá se z patky dříku a hlavice. Dvojice sloupů tvoří sdružené sloupy, řada sloupů sloupořadí, sloupořadí je součást kolonády. Mezera mezi dvěma sousedními sloupy se nazývá mezisloupí neboli interkolumnium.
SLUNCE
případně poloslunce – paprskovitá kruhová a častěji oválná nebo eliptická řezba na empírových dveřích a vratech či vějířový nadokenní omítkový motiv
SOKL
podezdívka sochy
STEJNOLODÍ
síňový prostor, hala, zpravidla trojlodí o stejné výšce –(někdy i šířce) lodí, u kostelů od 14. stol. zastřešovaná s oblibou jedním nebo víc stany
STOA
řecká sloupová síň na jedné straně uzavřená stěnou
STROP
- kasetový – členěný kasetami, viz. kasetování
- povalový – z oloupaných, těsně vedle sebe kladených (někdy ještě přes nosné trámy) kladených kmenů - povalů
- tabulový, táflovaný, viz táflování
- trámový, záklopový, z trámů, přes něž se kladou prkna napouštěná dobytčí krví
- zrcadlový – plochý omítaný se štukovým zrcadlem uprostřed, viz zrcadlo.
STŘECHA
vrchní uzavírací část prostoru stavby, rozlišujeme sedlovou, valbovou, polovalbovou, pultovou, stanovou, mansardovou, jehlancovou, jehlovou, zvonovou, routovou, cibulovou, kuželovou, dlátkovou, přilbovou
STŘÍLNA
otvor v hradbě, baště určený pro palné zbraně. Rozeznáváme štěrbinové, klíčové a křížové střílny.
STUCCO LUSTRO
(čti stuko lustro) úprava ušlechtilé omítky z vápna, písku nebo mramorové moučky, která se vyleští, za vlhka omaluje, potře voskovou emulzí a za horka znovu vyleští. Nesprávně se tak říká umělý mramor.
STÚPA
indická buddhistická stavba určená k uchování svatých ostatků v podobě kopule na čtvercové základně
SUPRAFENESTRA
plocha nad oknem pod nadokenní římsou, vyplnění štukaturami
SUPRAPORTA
dekorativně pojaté pole nade dveřmi, vyplněné štukovou dekorací, popř. malbou. Nepřesně užíváno i pro obdobný útvar nad okny, zvaný správně suprafenestra.
SUPREMATISMUS
umělecký směr geometrické abstrakce, založený roku 1913 ruským malířem K. Malevičem. Suprematismem rozuměl nadvládu čisté senzibility – objektivní přírodní jevy neměly pro něho význam. V roce 1913 nakreslil černý čtverec na bílém pozadí jako první dojem pocitů nevázajících se na předměty.
SVORNÍK
kámen ve vrcholu nebo v křížení větvení žebrové klenby, obvykle kruhový, hladký nebo se zvířecím motivem, hlavou erbem, letopočtem apod. Visutý svorník visí do prostoru pod povrchem klenby - v gotické architektuře.
SYMBOLISMUS
umělecký směr v protikladu k naturalismu a impresionismu, jež siloval o výraz duchovních představ pomocí symbolů (P. Gauguin, pontavenská škola, angličtí prerafaelité, skupina Nabis, E. Munch, G. Klimt ad.)
SYNAGÓGA
židovská modlitebna, na východní straně prostoru je umístěna archa, blízko ní visí věčná lampa a vyvýšené místo uprostřed, zvané almemor, je určeno pro kazatele a předčítáře. Ženy se bohoslužeb účastní odděleně, např. na boční, zvlášť přístupné tribuně.
STYLOBATÉS
vrchní plocha krépidomy (základové desky), na níž stojí domy



Š
ŠACHOVNICOVÝ PUDORYS
je charakteristický pro města založená v druhé polovině 13. století. Tvoří je pravoúhlá síť ulic, vymezující pravidelné bloky zástavby a velké čtyřúhlé náměstí (Kolín, Pardubice). Města vzniklá mají nepravidelný půdorys se spletí křivolakých uliček (Tábor, Kutná Hora)
ŠAMBRÁNA
profilované a různě zdobené orámování okenních a dveřních otvorů, zpravidla štukové, na rozdíl od kamenného ostění. Po obvodu oblouku archivolta.
ŠIKHARA
indický hinduistický chrám se zakřivenou střechou
ŠINTOISMUS
původně japonské náboženství, uctívající přírodní božstva a duše předků
ŠPALETA
svislé plochy v síle zdi kolem otvoru okna a nebo dveří. Špaleta je buď kolmá k líci zdi nebo nálevkovitá.
ŠPANĚLSKÁ STĚNA
viz. paraván
ŠTÍT
- součást zbroje nesená na levé ruce chránící proti bodným, sečným zbraním a proti šípům
- štít domovní, uzavírající v podélné ose střechy nebo zakončující fasádu či jiný architektonický útvar (např. bránu, hřbitov apod.) je buď zděný, hrázděný nebo dřevěný
ŠTUK
jemná maltová hmota, vzniklá z mramorové nebo alabastrové moučky, vápna, písku v poměru např. 4:2:1
ŠTUKATURA
plastická výroba provedená technikou štuku. Rozšířena v renesanci hlavně v interiéru a pak i v dalších slozích. K oblibě dochází při výrobě figurálních motivů a ornamentů ve vrcholném baroku.



T
TEBERNÁKL
– baldachýnový přístřešek na sloupech, např. nad náhrobkem nebo nad oltářem - svatostánek – schránka na ciborium a monstranci – na mense katolického oltáře
TABULOVÝ STROP
vyřezávané nebo reliéfně zdobené dřevěné desky v rámování
TÁFLOVÁNÍ
obkládání stěn, stropů, popř. celých místností dřevěnými deskami, reliéfně vyřezávanými, vsazovanými do rámů apod.
TAMBUR
buben, válcová či hranolová část stavby pod kopulí obvykle s okny pro osvětlení vnitřku
TAPETA
potah stěny nahrazující obkládání, malbu nebo jinou úpravu buď látkový nebo papírový. Kožená tapeta mívá vytlačovaný vzor a bývá zlacena.
TAPISERIE
viz. gobelín
TEKTONICKÝ
vyjadřující harmonii mezi částmi nesenými a nesoucími v architektuře
TEKTONIKA
nauka o stavebních konstrukcích
TERAKOTA
sochařská díla zhotovená z pálené hlíny nebo nepolévané hrnčířské výrobky, ale také ozdobné doplňky architektury a architektonické články
THERMY
římské lázně
THOLOS
stavba kruhového půdorysu se sloupovým ochozem
TORDOVÁNÍ
šroubovité stáčení, od románské doby se tordují dříky sloupů, v gotice nohy arkýřů, soklíky přípor nebo prutů v portálech apod.
TORUS
obloun
TORZO
nedokončené nebo neúplně dochované umělecké dílo
TOSKÁNSKÝ ŘÁD
viz. antika
TRANSEPT
příčná chrámová loď
TRAVÉ
klenební pole
TRIBUNA
trámový prostor v patře, viz. empora
TRIFORIUM
v katedrální dispozici ochoz v síle zdi otevřený do vnitřního prostoru a umístěný pod okny hlavní lodi a vysoké střední části chóru nad arkádami bočních lodí.
TRIGLYF
trojřez – v dórském kladí, u nás v renesanci, baroku, empíru – deska s vystupujícími třemi svislými díly, střídající se s metopami, před něž přestupuje
TRIUMFÁLNÍ OBLOUK
– v antické římské architektuře v základě hranolová stavba připomínající bránu s jedním nebo třemi průjezdními otvory stavěná na památku velkého vojenského vítězství. U nás v romantické empírové architektuře (1810-12) napodoben mezi Lednicí a Valticemi na jižní Moravě.
- v kostelním interiéru oblouk, oddělující loď (hlavní) od presbyteria. V gotice v něm bývalo příčné břevno se sousoším kalvárie.
TROCHILUS
výžlabek
TRPASLIČÍ GALERIE
drobná arkáda v síle zdi na vnější straně románské architektury
TUDORSKÝ OBLOUK
lomený stlačený oblouk
TUMBA
renesanční náhrobek ve tvaru hranolu, kde na víku je vysoký reliéf postavy zemřelého
TVRZ
nevelké opevněné sídlo venkovské šlechty (zemanů), stavěné obvykle uprostřed vsí, někdy na návrší, jindy uprostřed vodního příkopu
TYMPANON
vnitřní plocha plasticky orámovaného nízkého trojúhelného segmentového nebo stlačeného štítu nebo plocha v horní části portálu nebo plocha ohraničená přímým nadpražím překladem, půlkruhovým, lomeným nebo jiným obloukem. Tympanon bývá buď prázdný nebo jej vyplňuje malba, reliéf, erb, letopočet, vkládá se do něj vpadlina, oko apod.
TÝN, TÝNEC
z keltského dunum, plot, ohrazené místo sídliště obehnané plotem. Jako místní název svědčí o vzniku osady v 10. až 12. století



U
UCHO
ucha, části kamenného ostění nebo omítkové šambrány oken nebo portálů rámované zpravidla lištou. Užívají se zpravidla v renesanci, baroku a klasicismu.
UMĚLÝ MRAMOR
se připravuje ze sádry, klihové vody, případně vápenné kaše, z kamence (který zpomaluje tuhnutí) a barvy. Promísením se docílí žíhání. Nakrájené těsto se přikládá na plochu z vápenného štuku a povrch upravíme seříznutím. Užíván hodně v baroku v kostelech v barvě růžové.
UNGELT
ohrazený dvůr
URBANISMUS
nauka o stavbě měst



V
VAL
opevnění vzniklé nasypáním hlíny z vykopaného příkopu. Buď je veden kolem celého hradiště nebo tvrze nebo se střídá spolu se soustavou příkopů. Valy slovanských hradišť mají dřevěné konstrukce komorové nebo roštové a mohutnou čelní zeď.
VALBA
trojúhelné zkosení střechy místo štítu
VÁZA
kamenný keramický útvar v podobě bohatě zdobené vázy s víkem užívaný na pilířích vrat, balustrád, schodištích apod.
VEJCOVEC
vaječník – pásová ornament ionského původu v němž se vejcovité tvary střídají s hrotitými
VESTIBUL
vstupní prostor v monumentálních budovách z něhož vychází veliké schodiště
VCHUTEMAS
(zkratka ruského Vyšie chudožestvenno-techničeskije masterskije = Vyšší umělecko-technické dílny) v roce 1918 v Moskvě založená vysoká škola podobná Bauhausu. Učili zde významní ruští avantgardní umělci a architekti.
VIADUKT
most
VIHÁRA
indický klášter
VIKÝŘ
otvor ve střeše, spojený se samostatným sedlovým, valbovým nebo sedlovým zastřešením určený k větrán a osvětlení půdy, ke vkládání zboží a sena na půdu
VIMPERK
v gotické architektuře trojúhelný štítový útvar nad portály, lomený i pravoúhlými okny, nad výklenky sanktuarií apod. Vyznačený na ploše stěny profilovaným orámováním někdy ještě s fiálami, kraby a kytkami a členěný kružbami. Viz. portál.
VISUTÝ SVIRNÍK
viz. svorník
VÍTĚZNÝ OBLOUK
viz. triumfální oblouk
VITRAIL
barevné zasklení oken do olověných pásků, které proti světlu vytvářejí ornament zobrazující postavy a různé předměty. V moderní době je sklo i nebarevné a pouze malované.
VITRÁŽ
vitraj, vitrail
VLAŠTOVČÍ OCASY
v renesanci složený útvar ze dvou odvrácených čtvrtkruhů nebo elips, připomínající rozeklaný vlaštovčí ocas, užívá se u štítů a hlavně atik, někdy ve formě dekorativního cimbuří.
V KOŽICHU
název pro techniku omazávání brázděného zdiva nebo srubu lepenicí, která se na povrchu uhradila a bílila. K zachycení lepenice ke srubu se užívá buď hustě zarážených hranatých kolíčků – klínků, nebo šikmo či do mřížky přibíjených tenkých úzkých lišt.
VLAŠSKÝ KOMÍN
neprostupuje budovu, ale je vně budovy nesen krakorci
VLYS
střední část kladí mezi architrávem a římsou, potom vůbec vodorovný pás vyplněný figurálním, rostlinným reliéfem, sgrafitem nebo malbou
VOLIÉRA
velká zahradní klec na ptáky, součást renesanční nebo barokní zahrady
VOLSKÉ OKO
kruhové nebo oválné okénko na vikýři, po straně palácového portálu apod.
VOLUTA
závitnice – spirálový závit, v baroku často střed vystupuje jakoby tlakem vpřed. Vyskytuje se v ionské hlavici, konzole, v křídlech štítů apod.
VŘETENOVÉ SCHODIŠTĚ
šnekové schodiště kamenné, dřevěné nebo kovové skládané z trojúhelných stupňů
VYSOKÝ ÚŘAD
řada polosloupů nebo pilastrů na fasádě budovy probíhající několika patry



W
WESTWERK
sakrální věžovitá stavba na západní straně románské architektury



Z
ZÁKLOP
prkenné bednění na trámovém stropě, viz strop. Záklopová prkna zavírají zespodu kabřinec nebo polovalbu nad lomenicí viz. lomenice.
ZÁRUBEŇ
venýř – okenní rám, někdy jen jeho svislé části
ZÁVĚR
ukončení kněžiště chrámové stavby, závěr plochý, mnohoboký polygonální), např. o 5 stranách pravidelného osmiúhelníku, půlválcový, eliptický, ale i katedrální
ZÁVĚRÁK
viz. svorník
ZÁVITNICE
viz. voluta
ZDIVO
se dělí podle materiálu, tvaru a skladby. Neomítanému zdivu se říká režné.
ZOOMORFNÍ
zvěrný, zvířecí, animální
ZUBOŘEZ
pásový ornament z opakujících se kvádříků nebo diagonálně postavených hranolků
ZRCADLO
různě orámovaná nebo mírně vpadlá a v obryse vykrajovaná plocha na stropě buď volná mezi štukaturami nebo vyplněná malbou
ZUBOŘEZ
pásový ornament z kvádříků či kostek – zubů, střídající se mezerami



Ž
ŽUDRO
- v architektuře Moravského Slovácka a části Slovenska architektonické předsazené orámování vchodu se dvěma oblými nebo hranolovými přízemními pilíři a obloukovým překlenutím nad nimi, zvané také žebračka
- na Hané vystupující patrová část, dole průchodní, otevřená arkádovými oblouky, v patře vyplněná neosvětlenou komorou, větranou úzkými otvory



>>> zdroj




 

 
 
 
 
 
 
 

PŘÍPRAVNÉ KURZY K TALENTOVKÁM NA ARCHITEKTURU

Powered By CMSimple.dk | Design By DCWD | 2Bdesign