ARCHITEKTURA > SAMOSTUDIUM > teorie > model a struktura
 
 

model a struktura


> MODEL A STRUKTURA

Teoretický úvod do architektury a architektonického tvůrčího procesu ve vazbách na spolupůsobící obory. Charakteristika základních funkcí architektonického celku. Stavbou modelu získat znalosti o základních vazbách objemově prostorové a hmotové struktury na architektonický tvar. Zdůrazňujeme naléhavou potřebu a trvalé povědomí bezprostředního pocitu stavění proto, že od jisté doby je trvalým nedostatkem při navrhování architektonických děl odtrženost od přímé zkušenosti s jejich realizací.Domníváme se, že dnes odtržené činnosti navrhovatele a realizátora patří neoddělitelně k sobě a v procesu výchovy architekta je nutné zachovat povědomí úzké souvislosti..
převzato z webu arch.mohelnik.net


Architektonické struktury vybraných světových děl

Cílem tvorby architektonických struktivních modelů je naučit začátečníka chápat prostorovou a hmotovou podstatu architektonického díla nikoliv pouze pomocí plošného zobrazení, ale především pomocí trojrozměrného modelu, vyrobeného vlastníma rukama.

Trojrozměrný model je abstraktní redukcí a uměleckým přepisem statického toku sil v hmotné struktuře stavby a esencí prostorové struktury budovy. Žádný z modelů není pouhou zmenšeninou skutečnosti. Je ideací, uměleckým přepisem nosné struktury stavby, jejího prostorového uspořádání a subjektivně pochopených a individuálně tlumočených výrazových prostředků, které charakterizují dotčenou etapu historického vývoje a špičková díla architektury současnosti u nás i v zahraničí.

Takovéto rentgenové vidění je obdobou digitálních 3D modelů v oblasti počítačové tvorby. Jejich tvůrce může vizuálně ověřovat vztahy mezi prvky architektonického díla, které ve své hmotné podobě zůstávají utajeny.


Kompoziční analýza a architektonická struktura

Kompoziční analýza směřuje k poznání vzájemných vazeb architektonických prvků v prostoru. Z racionálního hlediska se zabývá zákonitostmi skladebnosti a pravidly pro výrazovou správnost a estetičnost. Z intuitivního hlediska se cestou citu, jež bezprostředně souvisí s vlastní tvorbou, propracovává k podstatě architektonických děl, hledá jedinečnost, soulad s přírodou, harmonii.

Zkoumáním zákonitostí skladebnosti kompozičních sestav je možno prověřit i domněnky historiků o prostorovém uspořádání a situování jednotlivých prvků kompozice. Je možno prověřit jejich plošné, prostorové a s tím související provozní možnosti, kapacity a limity srovnáním s dochovanými historickými údaji.

Výpočetní technika dává naději zcela novým objevům, protože s novými CAD i jinými programy se objevují i nevídané možnosti z hlediska analýzy dochovaných děl a dokumentů. Je možno například provést analýzu barevných leteckých fotografií a vyhledávat půdorysy zaniklých architektonických děl jako barevných oblastí pouhým okem nepostižitelných. Obdobnou možností je i analýza historických černobílých fotografií včetně dochovaných i nedochovaných architektonických děl. Další možností je například digitalizace a sestavení jednotlivých listů starých katastrálních map v podobě rastrových souborů do celků, s nabídkou analyzovat délkové, plošné i objemové údaje, srovnávat s historickými fakty, či se současnými mapami. Taková možnost globální i detailní analýzy vývoje a zákonitostí kompozičních a vlastnických vztahů v měřítku krajiny, sídla a architektonického díla byla dříve velmi omezená. Další z možností je ověřování kompozičních zákonitostí na 3D modelech, včetně vizualizace a animace historického vývoje.
Architektonická struktura, digitální model a digitální analýza

Pojem vyjadřující principiální substanci díla, architektonická struktura, má kořeny v kybernetickém světě, stejně jako dnešní běžné stavební CAD programy. Jeho podstatu nelze zúžit na pouhou konstrukci. Jde o jádro architektonického díla postihující jeho prostorové, konstrukční a tvarové charakteristiky v nedělitelné architektonické jednotě, v jejich fyzikální a konkrétní podobě. Hlavním smyslem analyzování je architektovo poznávání skrytého myšlenkového světa architektury, jímž si dává odpověď na své pochybnosti a získává tvůrčí jistotu. Hlavním smyslem redukce architektonického díla a zavedení pojmu architektonické struktury je potřeba zmocnění se skryté podstaty díla ve prospěch tvorby i poznání procesem konkretizace a abstrakce.

Digitální analýza v architektonické kompozici umožňuje postihnout smyslově podprahové jevy a provést jejich vizualizaci zvýrazněním, neboli zvýšením kontrastu...

Uchopení pouhými smysly neuchopitelného, vizualizace neviditelného je zde cílem. Z velmi komplikovaného procesu vnímání, z jeho fyziologické podstaty, je možno posílit a technickým prostředkem umocnit činnost oka, podobně jako tomu kdysi bylo například u mikroskopu nebo dalekohledu.

Specifika architektonické tvorby ve vztahu k ostatním uměleckým disciplínám a k technickým oborům vyvolávají polemické otázky vyplývající z vlivu počítačů na náš život. Digitalizace světa nutí k novému zamýšlení nad starými otázkami. Jaká je budoucnost architektury a architektů v nastupující informační společnosti? Ve světě umělé inteligence, technokraticky utvářené, pro tyto pojmy, chápané historicky, téměř žádné místo nezůstalo. Vyřazení proměnlivé a nepostižitelné citové stránky ze současných definic tohoto pojmu nám v dlouhodobější perspektivě příliš velkou šanci nedává. K pesimistickým závěrům architekt dospěje při úvaze nad katalogem rodinných domků, jejichž projekty potřebné pro stavební povolení, zručnější projektant ovládající současné CAD, dodá téměř na počkání. Ještě před několika léty byla téměř nepřekonatelnou lhůta několika týdnů. Tomu všemu samozřejmě odpovídá i cenový vývoj a ztráta příležitostí pro architekta. Tak jako jsou dnes i legálně na internetu dostupná zdarma hudební díla, mohou být v budoucnu dostupné bezplatně projekty architektonických děl, v nepředstavitelně rozsáhlé nabídce všeho, co lidský duch vytvořil. Jakou roli v tvorbě tohoto virtuálního světa budou hrát architekti? Budou naše služby potřebné pro tuto virtuální civilizaci? Bude tvorba virtuální architektury pouze hypertrofací formy anebo si své místo uhájí i lidská potřeba harmonického uspořádání prostoru a hmoty, včetně jejich smyslově simulovaných fyzikálních projevů v klasické, tisíce let známé podobě? Na jedné straně se rýsuje možnost optimalizace života, kultury a kultivace celého civilizačního vývoje, na straně druhé hrozí celková ztráta lidské identity. Tato skutečnost by mohla být zneklidňující vzhledem k tomu, že starověk i středověk se bez architektů v našem slova smyslu obešel a teprve rozklad tradice stavebních hutí v renesanci dal vzniknout dnešní podobě tohoto oboru lidské činnosti. Je tedy možné i to, že se budoucnost bez architektů opět obejde?

Člověk uvedl do chodu mechanizmy, které neodpovídají možnostem jeho smyslů. Globalizace a technologie překračují možnosti lidského smyslového vnímání. Bez radaru se zdá nemožné řídit dnešní gigantická a rychlá letadla a lodě... I možnosti dalekohledu prodloužit lidské smysly jsou v zimou třesoucí se ruce a na houpající se palubě limitovány. Ve srovnání s plachetnicemi se z proporčního hlediska poměr výšky stěžně k délce plavidla výrazně změnil. Člověk uzavřený v kabině velkého letadla ztrácí schopnost reagovat na hořící motor, protože je postaven do situace neodpovídající jeho smyslům, z nichž dodnes umí věda pojmenovat jen některé. Možnost reagovat citově či dokonce jen pudově na smyslové podněty je zde velmi omezená. Mimo hledání skutečných příčin je i tvrzení, že kdyby do řídicích procesů vedoucích k havárii Černobylské elektrárny nezasahoval člověk, nedošlo by k havárii. Volání po prioritě počítače nad člověkem však nebude mít opodstatnění přinejmenším do té doby, než počítač překoná člověka i v citové oblasti. Kapitán Apolla dopravil posádku bezpečně na Zem v okamžiku selhání techniky s neuvěřitelnou přesností orientace v kosmickém prostoru vysvětlitelnou jedině mimořádným citem. Také v knize Oheň na měsíci je vylíčeno drama selhání techniky, ve kterém člověk zachraňuje s velkým citem celou situaci nejchoulostivější fáze přistání na Měsíci. Zvládnutí techniky je předpokladem inteligentního projevu. Řidič autobusu, ztotožněný svými smysly s jeho prostorem, dokáže s naprostou jistotou obdivuhodné věci. I zde jde o schopnost vcítit se. Od těchto lidských projevů inteligence jsou všechna profesní grafická pracoviště navzdory reklamě ještě velmi vzdálená. Pouze ve vědeckofantastické knize polského spisovatele Lema, se umí sveřepý počítač tak citově vzrušit a rozčílit, že jej to stojí vlastní existenci.



Architektura jako navýsost vzrušující projev lidské inteligence a individuality nás bude i nadále oslovovat a naplňovat v racionální i citové oblasti, zatímco počítač zůstane pouhým kreslícím nástrojem, dokud se nenaučí kromě plnění příkazů vyslovovat procítěně alespoň nejjednodušší citoslovce.
arch. Ladislav Mohelník




 

 
 
 
 
 
 
 

PŘÍPRAVNÉ KURZY K TALENTOVKÁM NA ARCHITEKTURU

Powered By CMSimple.dk | Design By DCWD | 2Bdesign