ARCHITEKTURA > SAMOSTUDIUM > slohy - popis > Romantismus
 
 

Romantismus

PŘEHLED HISTORICKÝCH SLOHŮ - DETAILNĚ

Romantické nazírání na minulost, cizí daleké země i na život na venkově uprostřed přírody nachází svůj výraz i v umění, nejen v poezii, literatuře, hudbě, ale zcela zákonitě i v malířství, sochařství a v architektuře.

Tajemné kouzlo minulosti, exotika vzdálených zemí i idyla venkova zapůsobily na tvorbu již od konce 18. století v časném údobí romantismu, tehdy většinou v drobnějších stavbičkách dobového účelu, pouze oblékaných do cizokrajných, středověkých nebo "venkovských" tvarů a detailů. Byl to určitý proud, který jen doplnil a zpestřil převládající klasicismus a empír.

Před polovinou 19. století nastává změna. I když také další fáze romantismu bývá obvykle připojována v přehledech ještě ke klasicismu a empíru, bylo by možné hledat tu již spojovací článek k období hystorizujících slohů. To ostatně naznačuje i termín romantický historismus pro tvorbu let 1830 až 1860. Romantismus druhé třetiny 19. století totiž pozbývá hravosti a mnohotvárnosti předcházejících desetiletí, zdroje inspirace hledá výhradně ve středověké architektuře - i když, podobně jako potom historizující slohy, ne pouze v prostředí domácím - a výsledkem jsou na prvním místě veliké přestavby starších zámků nebo důkladné adaptace objektů stojících tou dobou ve zříceninách. (To je i případ velmi pozdní, do počátku 20. stol. přesahující úpravy Kokořína.)

Nejsilnější vlna pozdního romantismu spadá - jistě ne náhodou - právě do období, kdy se feudální šlechta postupně loučí se svými výsadami a ztrácí své pozice, zejména v revolučním roce 1848, a vzpomínajíc na starou zašlou slávu, obrací se k rytířskému středověku. Jeho lesk - ovšem romanticky viděný - mají vyvolat nákladné přestavby starších panských sídel.

Významnou roli z hlediska formální stránky hrála v tomto proudu soudobá gotická restaurace zámku ve Windsoru v Anglii.

Anglická novogotika, zv. Též windsorská, nachází u nás širokou odezvu. Vyznačuje se tupým zakončením budov i věží (na jejich stožárech vlávaly - jak ukazují dobová vyobrazení - prapory) a nárožních věžiček, pokud možno mnohobokých, jejichž obrys -bez viditelných střech - obohacuje zubaté cimbuří, vysazené na krakorcích. Jiným prvkem anglické gotiky, rozšířeným také na novogotické stavby odlišného zabarvení, je tudorský či tudorovský oblouk, užívaný u portálů bran, u oken i v žebrových klenbách, teď velmi plochých a někdy se pokoušejících napodobit bohatou vějířovou síť gotických kleneb.

Hlavními představiteli romantické anglické windsorské novogotiky v zámecké architektuře jsou zámky Hluboká (1841 - 1871) a na jižní Moravě Lednice (1843 - 1856), jejíž stavitel Wingelmuller byl dokonce poslán na studijní cestu do Anglie a Skotska, aby tvary i uspořádání přestavby byly co nejčistší a nejautentičtější. Naproti tomu Fr. A. Harrach pro novostavbu svého zámku Hrádku u Nechanic (1841 - 1854) objednal plány přímo od anglického architekta Lamba.

Anglická novogotika v nejzákladnějších tvarech došla použití i na ostatních stavbách všeho druhu - radnicích, nádražích, školách, kasárnách, továrnách, pivovarech, nemocnicích, obytných domech i hospodářských staveních a mostech.

Daleko méně cizím a domácímu prostředí tvarově bližším byl směr inspirovaný francouzskou gotikou. Její hrady s válcovými hrotitě zastřešenými věžemi a hradbami připomínají česká středověká feudální sídla mnohem více než windsorská gotika.

V tomto duchu vyrůstá od roku 1849 veliká přestavba zámku ve Žlebech u Čáslavi. Jeho čtyřkřídlý komplex s pozdně gotickým jádrem, předělaný v renesanci, dostal v 18. Stol. barokní fasády a předložením čestného dvora, který zůstal nedokončený, před vstupní trakt se změnila celková dispozice. Architekti Škvor a Schmoranz kouzlí z tohoto novověkého zámku romantickou iluzi středověkého hradu. Přistavují mohutnou válcovou věž a několik věží menších a novogotickou kapli s francouzsky převýšenými fiálami opěráků, tyčícími se nad hlavní římsou. Barokní přístup na osu průčelí se ruší a celý zámek na skále se musí obcházet cestou, vedoucí třemi branami a "chráněnou" zdí z neomítaného lomového kamene (jenž má působit dojmem starobylosti) s hrotitými věžičkami se střílnami. Před hlavními vraty, osazenými v portálu, který vrcholí anglickým tudorovským obloukem, je alespoň naznačen příkop, přes nějž kráčíme po dřevěném padacím mostě. Celý zámek obtáčí úzký parkán, do něhož jako ve středověku vedou banky z průjezdu brány.

Ještě úplnější - třebaže podstatně mladší - fortifikační vybavení najdeme na Bouzově, kde po hradbách obíhá krytý ochot, brána je opatřena zvedacím mostem a padací mříží. Padací most má také zčásti romantizovaný hrad a zámek ve Frýdlantu v Čechách.


Jinou významnou ukázkou romantické architektury je přestavba rohanského zámku Sychrova u Turnova v letech 1847 - 1862, k jehož baroknímu jádru přibyly v prvé polovině 19. století rozsáhlé empírové doplňky, prozrazující se i teď v celkové dispozici i v poměru a tvaru hmot.

Sychrov nenabyl rázu hradu, ačkoli k hlavnímu křídlu kromě hranolové Rakouské neboli Rohanské věže přistavěli válcovou věž Bretaňskou, vycházející typologicky z hradní architektury francouzské, a přilehlý hospodářský dvůr oddělili od silnice zdí s cimbuřím a válcovými nárožními baštičkami s klíčovými střílnami, převzatými z pozdní gotiky. V detailech zámeckých průčelí se objevují i románské prvky, obloučkový vlys s diamantovým řezem a v nádvoří lisény.

Na rozdíl od těchto přestaveb nepatrné změny doznal emírově upravený (1814) renesanční zámek v Hradci u Opavy, který romantické architektury, nově budované v šedesátých a osmdesátých letech minulého století, pouze obklopily. V zahradě je to mohutná hranolová volně stojící věž, na straně k městečku cihelná brána složitého členění a z téhož materiálu - navazujícího na středověkou cihelnou slezskou architekturu - postavený "červený" zámek s rozlehnou konírnou (dnes jídelna hotelu), jejíž prostor tvoří síňové trojlodí s křížovými klenbami na cihelných žebrech, a s neméně velkoryse řešenou bývalou jízdárnou.

Protože u všech staveb jde jen o vnější zdání a protože není ani možné v polovině 19. století myslet a stavět tak jako ve dřívějších dobách, zaměňují a kombinují se i různé materiály, jejichž povrch se často velmi rafinovaně upravuje. Hlavní dřevěné schodiště na Sychrově působí dojmem litiny nebo kamene, jinde keramické nebo štukové články imitují kámen, někdy si architekt vypomáhá litinou, železné nebo dřevěné bývají kružby v oknech, arkýřové věžičky na velké věži ve Žlebech jsou dřevěné a jejich prkenné obíjení pouze zevně omítané.


Přes nespornou snahu vyvolat dojem středověkého sídla zůstávají rovněž interiéry místnostmi 19. století, a proto se kroužené obrazce štukových žeber rozvádějí nikoli na klenbách, ale na plochých stropech, kam se stejně neorganicky přenášení také motivy seschlých sukovitých větví (např. na Sychrově), přejímané z pozdní gotiky.

S tím vším souvisí i slohová nejednotnost, která záhy proniká jak na vnějšky, tak do interiérů. Kromě již zmíněných románských prvků na dvorním průčelí Sychrova se projevuje v užívání renesanční techniky sgrafita, a to ne pouze na fasádách. Romantismus je vnáší právě tak do vnitřních prostor, kde celé stěny pokrývají ornamenty provedené střídáním hladké a drsné, jakoby proškrabované omítky, nebo úhlopříčně pootočené čtvercování, napodobující síťovou vazbu, přebíranou italskou renesancí z antiky. Celkovému dojmu ještě napomáhá přitónování spodní drsné vrstvy.

Místnosti těchto zámků, zejména jídelny, knihovny a schodištní prostory, jsou obkládány dřevem na stěnách i stropech, a jsou proto temné. Řezbami a detaily se přímo plýtvá. Vřetenová schodiště s přebohatě řezaným zábradlím, podlahy s intarzovanými motivy kružeb a prvky erbů, a někde i kožené přibarvované a zlacené tlačené tapety doplňují imobilní vybavenost komnat.

Romantismus, obracející se do minulosti, je provázen zcela zákonitě sběratelstvím, ale není-li dosažitelný starý předmět, ať již nábytek, zbraň či zbroj, není problém doplnit jej kopií nebo napodobeninou, opatřenou vědomě třeba i starým letopočtem. Originály se tak mísí s výrobky 19. století - v menším měřítku to jsou renesanční erby malované na skle i jiné malby na skle, zasazované do romantických oken s šestiúhelníkovými nebo terčovými tabulkami, zalévanými do olova, ale přinášejí se odjinud také dřevěné renesanční stropy, portály a obkládání celých stěn, a jsou-li neúplná, doplňují se podle potřeby (ve Žlebech se použilo obložení z Tyrol a z dnes polského Malborku, kdysi hradu řádu německých rytířů Marienburgu, na Hluboké jeden dřevěný renesanční strop pochází z Českého Krumlova, jiný ze zámku Schwarzenbergu v Bavorsku, na Hrádku u Nechanic jsou instalovány stropy a portály z různých rakouských zámků a dokonce z Anglie, příkladem menšího měřítka je osazení renesančního stropu ze zrušeného Dobronického zámku v Mnichově Hradišti). Stejně tak např. zařízení zámecké kaple ve Žlebech, sehnané z Itálie, Bavorska a různých míst v Čechách, působí silně dojmem sbírky uměleckých předmětů.

Rozvěšené zbraně, erby a malovaná hesla, nástěnné figurální malby a postavy předků často mýtických a v podobách ideálních, smyšlených, mají vyvolat atmosféru středověku a vyprávět každému o starobylosti rodu. Právě v této době se Vinec Auersperg, stavebník Žlebů, dává portrétovat v oblečení 17. století.

Ale zatím toto vše bylo výsledkem myšlení staré šlechty, ustupující neodvratně z pozic někdejší politické moci, přichází na scénu nová šlechta. Tito rytíři, včera ještě velkopodnikatelé nebo průmyslníci, se snaží dodat lesku erbu s dosud nezaschlými barvami a vyrovnat se rodové šlechtě, kterou často hmotnými prostředky převyšují.

Z takového prostředí vychází také novodobý šlechtic Špaček, jenž zakupuje zříceninu hradu Kokořína a v letech 1911 - 1918 přistavuje pozdně romantickou budovu k patě válcové věže a starý palác dává zvýšit o druhé patro. A zatímco se na nároží novostavby objevuje na krakorcích socha majitelovy manželky, v síni nad schodištěm vidíme na nástěnných malbách celou Špačkovu rodinu v renesančních loveckých úborech.

Všechny tyto proudy pronikají více či méně opět i do dalších stavebních odvětví, na průčelí domů apod. Jednou z velkých akcí první poloviny 19. století, poznamenaných romantickými tendencemi, je přestavba pražské Staroměstské radnice s charakteristickým použitím šedé barvy pro kamenné nebo kámen napodobující architektonické články a červené pro omítané plochy (připomínající cihlové režné zdivo staveb, které poskytly inspiraci) a mohutnou kvádrovou baziliku na hřbitově v Turnově.

1

 

 
 
 
 
 
 
 

PŘÍPRAVNÉ KURZY K TALENTOVKÁM NA ARCHITEKTURU

Powered By CMSimple.dk | Design By DCWD | 2Bdesign