ARCHITEKTURA > SAMOSTUDIUM > osobnosti > Kaplický Jan
 
 

Kaplický Jan


> JAN KAPLICKÝ A FUTURE SYSTEMS

> Jan Kaplický (18. dubna 1937, Praha – 14. ledna 2009, Praha) byl český architekt, žijící od své emigrace v roce 1968 ve Velké Británii. Kaplický se narodil v Praze do umělecké rodiny. Jeho matka, Jiřina Kaplická, byla kreslířka a jeho otec, Josef Kaplický, byl malíř, architekt a sochař. V Praze vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, načež nějaký čas působil na volné noze.[2] V roce 1968 emigroval do Anglie. První architektonickou kanceláří, ve které působil, byla v letech 1969–1971 Denys Lasdun and Partners.[3] Poté byl zaměstnán v ateliéru Renza Piana a Richarda Rogerse, kde se podílel na projektu pařížského Centre Georges Pompidou (realizováno 1971–1977). V roce 1979 založil společně s Davidem Nixonem architektonické studio Future Systems, ve kterém působil až do své smrti. Zemřel 14. ledna 2009 v Praze 6 poté, co zkolaboval nedaleko Vítězného náměstí v den, kdy mu jeho druhá žena Eliška[4] porodila dceru Johannu.


"Nemůžeme žít jen z historií" Jan Kaplický




> Styl

Je představitelem high-tech architektury, v posledních letech experimenoval s organickou architekturou, která se inspiruje přírodními tvary. Spolupracoval s předními světovými architekty, například Richardem Rogersem či Normanem Fosterem.
Společně s Amandou Levete, která se stala jeho profesní partnerkou na sklonku 80. let, byli jedinou britskou společností, která pracovala pro NASA. Zde si mohl osvojit práci s moderními materiály a technologiemi. Tato zkušenost ovlivňuje praxi ateliéru dodnes.


> Významné projekty

Tiskové centrum na kriketovém stadionu v Londýně
V poslední době zaujal architekt světovou veřejnost především stavbou obchodního domu Selfridges building v Birminghamu, za kterou získal mnohá významná ocenění a došel všeobecného uznání.
Kromě působení v oblasti architektury a designu se Kaplický podílel i na výuce na univerzitách ve Velké Británii, Francii a Německu. V Česku bylo vydáno několik jeho knih (Album, Česká inspirace, Sketches).

Mezi poslední Kaplického návrhy patří:
Koncertní a kongresové centrum Antonína Dvořáka v Českých Budějovicích
Národní knihovna na Letné v Praze
Naples Subway Universita 2003
Project Zed London
Green Bird
Realizace vítězného projektu Future systems na muzeum Maserati v Modeně je plánována na rok 2009.
V Česku vešel v širší známost veřejnou diskusí, kterou vyvolal jeho návrh na novou budovu Národní knihovny na Letenské pláni v Praze, organického tvaru zeleno-žluto-bílé barvy s fialovými skvrnami, novináři přezdívané chobotnice nebo blob. Důvodem diskuse bylo nejen modernistické pojetí budovy, ale především vyhodnocení architektonické soutěže, v níž byl jako nejlepší vybrán projekt, který nesplňoval některé základní zadávací podmínky (zejména skladováním knih pod úrovní terénu).


> Ocenění a kritika

Kaplický obdržel mnoho ocenění, mezi významná patří nejprestižnější britská cena za architekturu Stirling Prize, udělená za stavbu Lord's Media Centra na londýnském kriketovém stadionu. V říjnu 2008 Kaplický odmítl přijmout cenu od ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění a architektury, kterou se mu porota rozhodla udělit „za mimořádné architektonické dílo, kterým proslavil českou architekturu doma i v zahraničí“. V dopise ministrovi Jehličkovi, kterým cenu odmítl, Kaplický uvedl „ ... vaše ministerstvo i vláda znemožňují prosadit můj příspěvek k české kultuře a architektuře...“.


> Stavby /popis/


"Myslím si, že tvary v architektuře mají mít skrytý, zastřený význam. Musí to tam být. Pak už je jedno, jestli někdo omdlí nebo se naštve. Myslím, že největší urážka je, když někdo řekne, že ta architektura není ´sexy´." Tak znělo jedno z tvůrčích kréd Jana Kaplického. A v naprosté většině své tvorby se jej skálopevně držel.


Jan Kaplický s modelem koncertní haly


Plovoucí most Docklands v Londýně

Plovoucí most pro pěší v londýnských Docklands (1996) se nechal inspirovat jednak starými obloukovými, lanovými a pontonovými mosty, jednak zářivě barevným vodním hmyzem. Konstrukce spočívá na čtyřech párech pěnou naplněných pontonů, oba konce mostu jsou níž než jeho střed, který se dá hydraulicky otevřít, aby mohly projíždějící lodě volně proplout. Most dnes slouží svému účelu a současně vzrušuje - to když se při chůzi plovoucí konstrukce mírně pohupuje.



Mediální centrum Nel Lord's v Londýně

Mediální centrum na kriketovém hřišti Nel Lord's (1999) je mnoha teoretiky architektury považováno za nejfuturologičtější stavbu současného Londýna. Šlo o vůbec první veřejnou stavbu kanceláře Future Systems, jejíž portfolio do roku 1994, kdy vyhrála soutěž, plnily především interiéry obchodů či soukromých vil. Stavba, označovaná za "přívětivé UFO", pojme až 270 reportérů a hostů baru a restaurace.



Nákupní středisko Selfridges v Birminghamu
Nákupní středisko sítě Selfridges v Birminghamu (2003) je stejně kontroverzní jako většina dalších staveb Jana Kaplického a kanceláře Future Systems. Na jedné straně je považováno za jednu z nejzásadnějších dominant současného Birminghamu, na straně druhé zvítězilo v nedávné anketě o nejošklivější stavbu velké Británie. Stavbu "blobovitého" tvaru charakterizuje především 15 tisíc hliníkových disků, jimiž je pokryta.


Muzeum Enza Ferrariho v Modeně

Muzeum Enza Ferrariho v italské Modeně (kancelář Future Systems vyhrála soutěž v roce 2004, stavba s rozpočtem sedmi milionů liber by měla být dostavěna letos) klade důraz na krásu a moderní design před praktičností - v tom se podle odborníků tvorba jana Kaplického shoduje s idejemi návrhářů italských sportovních automobilů, jichž byl Enzo Ferrari praotcem. Jeho muzeum je z velké části zahloubeno pod zem, skleněné průčelí je členěno horizontálními pruhy, čímž připomíná čelní masku automobilů Maserati.

Národní knihovna v Praze





Návrh nové budovy pražské Národní knihovny zvítězil v soutěži v roce 2007 a vzbudil jednu z největších kontroverzí v České republice. K tématu se měli potřebu vyjadřovat skoro všichni, včetně prezidenta Václava Klause, který proslul svým odporem vůči "chobotnici", jak český národ stavbu překřtil. Bude Kaplického návrh někdy realizován? To je ve hvězdách. Jisté se zdá být jen to, že na Letné, kde původně měla knihovna stát, to nebude...



Koncertní síň v Českých Budějovicích


Návrh koncertního a kongresového centra Antonína Dvořáka v Českých Budějovicích představil Jan Kaplický jako svou poslední práci vloni v létě. Stavba, přezdívaná "rejnok", měla být pro architekta jakýmsi zadostiučiněním za tahanice kolem pražské knihovny. Centrum mělo mít dva koncertní sály s unikátně vyřešenou akustikou a kapacitu 1 400 posluchačů. "Budova je zajímavá tím, že se dívá do přírody a sama bude okolí dotvářet. Vše zde najde své místo. Lidé, hudba, mluvené slovo i tanec," řekl o "rejnokovi" Kaplický

Tajemného rejnoka či vábivé ženské křivky připomíná studie paláce kultury, který by měl za pár let vyrůst v Českých Budějovicích. V úterý ji poprvé veřejnosti představil její autor - známý architekt Jan Kaplický. "Rejnok" by měl mít dva koncertní sály a pojmout dohromady 1 400 lidí. "Budova je zajímavá tím, že se dívá do přírody a sama bude okolí dotvářet. Vše zde najde své místo. Lidé, hudba, mluvené slovo i tanec," řekl Kaplický.

Koncertní a kongresové centrum Antonína Dvořáka ve tvaru trojúhelníku vznikne na místě čtyřdvorských kasáren. Bude mít dva koncertní sály, do menšího se vejde čtyři sta, větší pojme tisíc lidí. V budově najdou i restaurace, kavárny a rozlehlé zázemí pro účinkující.

"Diváci se nejprve ocitnou ve velké hale, kde jsou šatny a toalety. Odtud vystoupí centrálním schodištěm na šest metrů vysokou rampu. Pak přejdou tunely do jednotlivých sálů," popsal Vladimír Kostka z Jihočeské společnosti přátel hudby, která Kaplickému projekt zadala. Obří rejnok bude návštěvníky vítat celý v černém. Správný odstín vytvoří speciálně upravené sklo. Vnitřní prostory naopak upoutají výraznými barvami. "Černá vyjadřuje důstojnost a vážnost. Je to barva slavnostního oblečení," vysvětlil Kaplický.

Kromě zvláštního tvaru se centrum bude moci pochlubit i vynikající akustikou. Kaplický a jeho tým totiž spolupracují s předními odborníky v oblasti hudby, například se šéfem a členy České filharmonie. Ve velkém sále najdou své místo speciálně navržené varhany. "Něco tak nádherného, skvěle vyřešeného a krásného se málokde vidí. Akustika bude skvělá a celý svět nám bude takové prostředí závidět," poznamenal houslista Bohuslav Matoušek. Podle odhadů potřebuje Jihočeská společnost přátel hudby sehnat na stavbu koncertního centra více než jednu miliardu korun. "Pokusíme se získat prostředky z Evropské unie. Chceme využít příštího roku, kdy bude Česko předsednickým státem, a o peníze požádat přímo v Bruselu. Je tam komise, která má peníze na zajímavé projekty," plánuje Kostka. Pokud by byla společnost úspěšná, mohlo by se kongresové centrum začít stavět už za dva roky. První návštěvníci by do něj zavítali v roce 2012 nebo 2013.

"Bude to dokonalé jako Beethovenova devátá symfonie. Pokud se vše podaří, přijede na zahájení berlínská filharmonie," plánuje předseda správní rady Jihočeské společnosti přátel hudby Antonín Kazil. Na rozdíl od Prahy, kde Kaplického knihovna známá jako chobotnice zůstane pouze na papíře, má v Budějovicích projekt koncertního centra velkou podporu. "Zapíše město na několik staletí do podvědomí hudbymilovné veřejnosti i do všech světových učebnic architektury,“ podotkl primátor Juraj Thoma


> Rozhovor



HN.IHNED.CZ 16. 3. 2007 00:00

JAN KAPLICKÝ, ARCHITEKT NOVÉ NÁRODNÍ KNIHOVNY V PRAZE

Jan Kaplický: Nemůžeme žít jen z histori

* Epilog Petra Fischera

Londýn, 16. 3. 2007
V posledních dnech se o něm mluví a píše víc než o většině českých politiků. Návrh na novou Národní knihovnu v podobě zelenkavé chobotnice rozdělil společnost, jako se to už dlouho žádné stavbě nepovedlo. Zastánci oceňují "moderní, organickou, nápaditou budovu", odpůrci mluví o "zelené hroudě" a exhibicionismu, který zničí panoráma Prahy. "Lidé se touží scházet i v době mobilů a internetu. A touží po prostorách, které osloví všechny jejich smysly," hájí svou stavbu Jan Kaplický v rozhovoru pro HN.



> HN: Sledujete, jak velkou debatu vaše Národní knihovna spustila?
Působí to na mě prapodivně.

> HN: Čím?
Sklouzává pod určitou úroveň civilizované společnosti. Místy to připomíná Rudé právo z roku 1951. Některé příspěvky jsou strašné, autoři si jimi jen řeší své osobní problémy. Nechci se ale zabývat lidmi, kterým všechno připadá špatné. Musím se dívat dopředu.

> HN: I vy jste ale vyzdvihoval, že mezinárodní soutěž konečně spustí diskusi o moderní architektuře. Teď se tedy debatuje, je to jedno z hlavních témat na názorových stránkách novin.
Zajímavé je, že se neozval žádný architekt.

> HN: Čím si to vysvětlujete?
Nevím, zeptejte se jich.

> HN: Jste ale víc chválen než kritizován. Vaši knihovnu oceňuje dokonce i Spolek pro starou Prahu. Postavil se za vás primátor či ředitel Národní galerie. Čekal jste víc?
Důležité je, aby veřejná debata držela určité hodnoty. Některé příspěvky jsou opravdu prapodivné.

> HN: Vzala vám kritika chuť do stavby knihovny?
Ne, vůbec.

> HN: S velmi odvážnými projekty jste šel do mezinárodních soutěží už dřív a nové věci vždy vyvolávají ostrou debatu. Je snad ta česká jiná než třeba britská nebo francouzská?
Tady v Británii to nepadá pod jistou úroveň, v Česku je vidět dědictví minulého režimu. Přál bych si, aby lidé debatovali víc s pohledem dopředu než zpátky. Je ale možné, že se stejně debatovalo, když se stavěl chrám svatého Mikuláše...

> HN: Proč se první mezinárodní soutěž uspořádala v Praze až sedmnáct let po roce 1989?
Konečně se našli lidé, kteří do toho měli chuť a elán. Soutěž byla mimořádná i na evropské poměry. Je to vůbec první mezinárodní architektonická soutěž v Česku od roku 1918.

> HN: Jak často se takové soutěže dělají v Evropě?
Poslední skutečně významné byly ve Francii před dvaceti lety v éře Francoise Mitterranda. Největší úspěch je, že se v Česku konečně velká soutěž odehrála. Přihlásilo se do ní 450 lidí, to je úžasný výsledek.

V Polsku mezinárodní soutěž na novou galerii skončila špatně. Vyhrál projekt, který připomíná pražský Intercontinental z reálného socialismu. Žádali tam takové obstrukce, jako výpis z trestního rejstříku v polštině. Proto bychom měli být hrdí, jak se podařila v Česku.

> HN: Čím by měla vaše nová knihovna být?
Místem, kde se lidi potkávají, kam rádi chodí. Nejen proto, aby se setkali s knihami, ale i s přáteli. Musí tam cítit pohodovou atmosféru. Musí je to lákat, aby se zvedli od televize a vyrazili tam. Skvělá restaurace, skvělá káva. Prostě mimořádný zážitek pro všechny smysly. Právě o tom rozhodují detaily. Proč lidi léta chodili do Slávie a dalších kaváren?

> HN: Je to společenský zážitek. Pěkně se oblečou a jdou si užít příjemnou atmosféru, popovídat si.
Přesně. Když budou krásně oblečení pánové a slečny z okna knihovny koukat na Prahu, splní přesně záměr, s nímž jsem ji navrhoval. To si těžko užijete ve stísněných koridorech Klementina. Proto mluvím pořád dokola o těch měkkých židlích a pohovkách, kde se bude dát číst.

> HN: Vaše knihovna by měla hrát roli společenského centra, jakou dnes mají galerie tady v Londýně nebo v Paříži?
Ano. Pařížské Centre Pompidou se takovým místem stalo, chodí tam desetkrát více lidí, než se čekalo. Lidé se chtějí scházet i v éře mobilů a internetu. To se nikdy nezmění.

> HN: Na fasádě jste použil výraznou zelenkavou barvu. Proč? Vnímáte Prahu jako hodně barevné město, které potřebuje výrazný tón?
Barvy se konečně vrátily do léta šedivé Prahy, to je skvělé.

> HN: Co vás inspirovalo k té zlatozelené barvě?
Pražské baroko. V Praze je všechno zlaté - svatý Mikuláš, mozaika na chrámu svatého Víta. Každá druhá restaurace se jmenuje podle něčeho zlatého. To taky spousta plašmušků, kteří se trefují do výrazné barvy, nevidí. Ta vizuální slepota je hrozná.

> HN: Co se s ní dá dělat?
Dát si další láhev vína. To dodá fantazii. Stejné je to u oblečení, většina mužů sáhne po šedivém obleku. U dam je to ještě horší.

> HN: Proč je knihovna uvnitř zrovna fialová? K čemu se odkazuje?
Je velmi jemná barva. Najdete ji v Praze v řadě církevních staveb. I to je odkaz na pražské baroko - samozřejmě velmi volný. Odkaz je i ve tvaru. Mnoho lidí se teď tváří překvapeně, že baroko je šišaté.

> HN: I v baroku je ale mnoho jemnějších, neutrálnějších barev. Neokoukají se ty výrazné na knihovně?
Nikdy neuspokojíte všechny. Ale jedna škála jedné barvy, to je přece nápad. Architektura musí být barevná, proč by měla být šedivá? Vždyť panorama Prahy je tak barevné.
Lidé mají zbytečně strach z výrazných barev. To je normální choroba. Už jsme zase u té slečny v šedivém kostýmu. Mohla by si přitom koupit šaty červené a vypadat v nich úžasně.

> HN: Co ještě vás při návrhu knihovny inspirovalo?
Kromě baroka ještě lidské tělo a české bunkry v pohraničí. Mají nádherné tvary a stavěli je prakticky za týden.
Svět nám závidí kubismus, nic nového ale nemáme

> HN: Kdo dává architektovi víc prostoru pro kreativitu - soukromý investor, nebo stát?
To je úplně jedno. Důležitá je konkrétní osoba, která za projektem stojí.

> HN: Proč se v některých zemích staví výborná architektura, a jinde převládají tuctové, unifikované domy?
To se tak nedá říct. Všude najdete dobré architekty a osvícené klienty. Nemůžete takhle hodnotit.

> HN: Třeba ve Skandinávii ale na první pohled vidíte, že lidé se mnohem víc zajímají o architekturu a design. Domy jsou tam zajímavější, nepřevládají stavby z katalogů.
I na severu Evropy najdete špatné domy. Všude se staví dobrá i špatná architektura. Stejně jako nemůžete říct, že někde žijí jen chytří nebo hloupí lidé.

> HN: Jak se stát dobrým architektem? Je pro to nezbytné vyrůstat vedle osobností, jako jste vy pracoval s Renzem Pianem, Richardem Rogersem, Normanem Fosterem?
Je fakt, že z žádných knih a časopisů nevyčtete to, co vám dá každodenní práce s velkou osobností. Architektura je ale umění a těžko se přesně dobereme odpovědi, proč je někdo lepší umělec.

> HN: Talent se však spíš rozvine v inspirativním prostředí.
Rozvinout se může všude. Podívejte se na Bilbao. Tam nebylo na co navazovat. A dnes se tam všichni jezdí dívat na skvělou architekturu. To je ohromný úspěch. Myslel jsem si, že v Praze by se mohlo vyvinout něco podobného. Město nemůže žít jen z historie.
Za komunismu to v lepším případě stagnovalo, ale spíš se stavěla odpudivá architektura. Už je nejvyšší čas, aby se navázalo na dobrou meziválečnou architekturu. Svět nám závidí kubismus, funkcionalismus, baťovské stavby. Nic nového ale nemáme.

> HN: Říká se, že architektura je jedním z oborů, kde už žádné hranice neplatí, že řestává být zajímavé, jestli skvělý dům navrhl Švýcar, nebo Holanďan.
Máte pravdu, ale většině lidí to ještě vůbec nedošlo. Mají s tím problém. Nacionalismus tady stále je.

> HN: Zasahuje do architektury?
I v architektuře je trochu politiky.

> HN: Bývalý prezident Mitterrand chtěl velkolepými stavbami demonstrovat sílu Francie. Vidíte dnes politika, který by ji podobně využíval?
Kdyby se někdo z českých politiků zastával dobré architektury, bylo by to skvělé. Proč ne? Proč je všechno v Česku vždycky špatně?

> HN: Neřekla jsem, že je to špatně.
Vy ne. Ale mnoho lidí to říká. Posledních deset dní od vyhlášení výsledků soutěže jsem se zase hodně naučil. První věta vždy zní - je to špatně. To je můj největší objev. Vše začíná slovy: Bude problém, bude to špatně. Musím být optimista, jinak to můžu zavřít.

> HN: Slavná architektka Zaha Hadid, která seděla i v porotě na knihovnu, byla ještě před pár lety považovaná za "papírovou" architektku. Měla spoustu báječných návrhů, které chválily všechny časopisy, nikdo ale podle nich nestavěl. Jak se vizionáři podaří změnit v žádaného autora?
Viděla jste dokument o Louisi Kahnovi (jeden z nejvlivnějších architektů poloviny 20. století - pozn. red.)? Ten první budovu postavil v pětačtyřiceti, Zaha také. Tady v Británii ale přes všechnu slávu ještě žádnou zakázku nedostala. Musíte něco dokázat a pak už to jede. Když získáte jméno, zakázky se hrnou. Strašně důležitá je ta první stavba.

> HN: Přijde doba, kdy si většina lidí nebude vybírat unifikovaný domek z katalogu, ale nechá si ho navrhnout od architekta?
To se nemůže stát.

> HN: Proč?
Záleží na vašem kapitálu.

> HN: Překážkou jsou jen peníze?
To jsem neřekl. Hvězda z Hollywoodu si taky nepozve špičkového architekta, aby jí postavil dům, přestože má miliony dolarů. Záleží na vaší úrovni, v čem chcete žít. Rozhoduje vkus. Rolls Royce nebo Masseratti si také kupují jenom někteří lidé.

> HN: O tom ale rozhodují spíš peníze než vkus.
Pozor, Rolls Royce není designem vůbec zajímavé auto. To si kupují bohatí lidé, kteří nemají vůbec žádný vkus.

> HN: Vrátil se už po čtyřiceti letech totality do Česka vkus?
On v zemi zůstal. Zachovával se v některých rodinách, kde navazoval na meziválečné období, kdy jsme měli mnoho věcí, které v Evropě udávaly tón.

> HN: Dal jste je loni dohromady v knize Česká inspirace. Z polistopadové doby jste do ní ale mnoho věcí nezařadil. Ze všeho českého vás podle knihy nejvíce inspirovala modelka Eva Herzigová...
No zaplaťpánbůh za ni! Není ale jediná, jsou tam i další věci: grafika Adrieny Šimotové, hotel Evy Jiřičné. Dával jsem tam inspiraci, která má vliv i za hranicemi. Většina lidí vůbec neví, že slavný návrhář bot Manolo Blahnik má české kořeny.

> HN: Jsou si domy a estetika vůbec v otevřeném světě stále podobnější, nebo se naopak lidem otvírá mnohem širší paleta možností?
Kdo je aktivní a hledá, má neomezené možnosti. Musíte ale po těch věcech jít, ne čekat, co vám kdo dokáže vnutit.

> HN: Zaujal vás někdo ze současných českých architektů?
Velmi hezký je tunel valem Pražského hradu od Josefa Pleskota. Najdou se i další.

> HN: Které země jsou dnes velmoci v architektuře?
Británie, Španělsko... Stále Francie, Itálie, Německo... Československo jí rozhodně bylo - ale mezi válkami.


> Odkazy



Nat West Media Centre (1999):
www.ceskatelevize.cz/program/detail.php?idp=1155731454&day=1178143200&time=00:05&ch=2&deid=879

Plovoucí most v Canary Wharf (1996):
www.ceskatelevize.cz/program/detail.php?idp=1155731454&day=1178143200&time=00:05&ch=2&deid=880

Obchodní dům Selfridges (2003):
www.ceskatelevize.cz/program/detail.php?idp=1155731454&day=1178143200&time=00:05&ch=2&deid=885

Dům Hauerové a Kinga (1994):
www.ceskatelevize.cz/program/detail.php?idp=1155731454&day=1178143200&time=00:05&ch=2&deid=881

Dům ve Walesu (1996):
www.ceskatelevize.cz/program/detail.php?idp=1155731454&day=1178143200&time=00:05&ch=2&deid=882

Norman Foster, Greater London Authority Building (2002):
http://en.wikipedia.org/wiki/City_Hall_(London)

Green Building (1990):
http://www.future-systems.com/architecture/architecture_20.html

Problémy budování Nat West Media Centre:
http://www.telegraph.co.uk/htmlContent.jhtml?html=/archive/1999/11/20/nlords20.html

Rozhovor s Kaplickým a Amandou Levete:
http://www.icon-magazine.co.uk/issues/april/future.htm

Norman Foster, Swiss Re (2004):
http://www.greatbuildings.com/buildings/30_St_Mary_Axe.html

 šperkařka Eva Eisler k petici umělců za Kaplického projekt:
http://zpravy.idnes.cz/domaci.asp?c=A070525_181544_domaci_ost



Jan Kaplický (69)

Talent česko-britského architekta jako jeden z prvních zákazníků objevila NASA. Narodil se v Praze, kde vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Vztah k umění získal od svého otce Josefa, jenž byl malíř, sochař a architekt. V roce 1968 odešel do Londýna, kde se postupně vypracoval do první ligy světových architektů. Postupně získával zkušenosti ve studiích Renza Piana, Richarda Rogerse a Normana Fostera. V roce 1979 založil vlastní kancelář Future Systems. Již před dvaceti lety skončil těsně druhý v mezinárodní soutěži na Francouzskou národní knihovnu, získal Stirlingovu cenu za obchodní dům Selfridges v Birminghamu. S architektkou Amandou Levette má jedenáctiletého syna Josefa.



 

 
 
 
 
 
 
 

PŘÍPRAVNÉ KURZY K TALENTOVKÁM NA ARCHITEKTURU

Powered By CMSimple.dk | Design By DCWD | 2Bdesign