H K - Salon republiky

HRADEC KRÁLOVÉ - SALÓN REPUBLIKY
Na začátku dvacátého století se několik architektů v čele s Janem Kotěrou a Josefem Gočárem chopilo příležitosti iniciované tehdejším starostou Hradce Králové - Ulrichem. Díky jejich stavbám se město na soutoku Labe a Orlice dostalo do učebnic moderní architektury. Jednoduše, elegantně, bez jakékoli okázalosti. Stačilo jen dobře využít obyčejnou cihlu, která má rozměry 290x140x65 milimetrů. Co se dá s takovou pálenou cihlou dokázat, poznáte nejrychleji, když si dopřejete prohlídku Hradce Králové umístěného v labské kotlině.
Obrázek “http://kurzy.eatelier.cz/ifoto/gallery/cesty/hradec_kralove/muzeum_000_1.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

Moderní Hradec Králové - městská památková zóna
býv. Grandhotel
býv. Novákovy garáže - Palace Hradec Králové
býv. Okresní a finanční úřady - Magistrát města Hradec Králové
býv. Okresní dům
býv. Steinského palác - ČSOB
býv. Ředitelství státních drah - Policie České republiky
dochované části městského opevnění
Labská elektrárna - Hučák
Městské lázně
Muzeum východních Čech
Pražský most přes Labe
roubený kostel sv. Mikuláše
Sbor kněze Ambrože
školní areál na Tylově nábř. - býv. mateřská škola - dnes ZŠ a MŠ Josefa Gočára - jídelna
školní areál na Tylově nábř. - býv. obecné a měšťanské školy - dnes ZŠ a MŠ Josefa Gočára
školní areál na Tylově nábř. - Gymnázium J.K.Tyla

býv. Grandhotel

Historie:

Slavný královéhradecký Grandhotel majitele J.Urbana vznikl spojením staršího hotelu (původní nárožní budova s pseudorokokovou fasádou z r.1897 od arch.V.Weinhengsta) s Okresním domem (secesní budova z let 1903-1904 od arch.J.Kotěry) a hotelovou novostavbou z r.1911 od téhož autora.
Roku 1910 byl celý okresní dům začleněn do tehdejšího hotelu Grand, přešel do majetku dosavadního nájemce J.Urbana. Tento nový majitel přikoupil ještě sousední dům (č.p.275 v ul. ČSA), který r.1911 ustoupil hotelové novostavbě arch.Jana Kotěry.
Touto budovou a jejím provozním propojením s vedlejším starším hotelem architekt kapacitně zvětšil Grandhotel o 30 pokojů, o zimní zahradu, vinárnu v podzemí a v přízemí vyřešil prostorný společenský sál. Realizace proběhla v letech 1910 –1911.
Šťastným spojením kvalitního architekta a podnikavého hoteliéra vznikl Grandhotel Urban - moderní český hotel evropské orientace a úrovně.

Architektura, mobiliář:

Pro hotelovou novostavbu č.p.275 byly využity základy a suterénní zdivo původního obytného domu. Nová dispozice zasahovala do dvoru a to částí dnešní Palmové zahrady, přístavbou kuchyně a dalším zázemím
Na cihelnou stavbu byla použita břízolitová omítka v přírodní barvě. Pětiosá uliční fasáda je členěna vertikálně lezénami a horizontálně plochými podokenními římsami. Lezény na úrovni podokenní průběžné římsy v 1.patře jsou ukončeny 6 pískovcovými konzolami v podobě portrétních masek podle návrhů Jana Štursy. Výrazná hlavní římsa odděluje spodní část fasády od eternitové střechy s dvoukřídlovými vikýřovými okny. Půlválcové stříšky vikýřů a zkosené části střechy jsou oplechovány v mědi. Dvorní 5-osá fasáda je obdobná jako fasáda uliční.
Dům nemá vlastní schodiště a je provozně zcela napojen na původní hotel. Společenský sál v přízemí má po 3 stranách stupňovitě uspořádány balkony s kruhovými podporami, v čelní stěně je jeviště s portálem, protější skleněná stěna je tvořena barevnými vitrážemi. Na štukové omítce je secesní dekor. Sál je zastřešen původní ocelovou příhradovou konstrukcí. Zajímavým dekoračním prvkem kavárny je velké obdélné okno z barevného skla provedené r.1919 podle návrhu Františka Kysely s použitím stavebních motivů ze Starého Hradce Králové. Sochař Jaroslav Horejc zpracoval r.1911 na fontánu do zimní zahrady figurální plastiku v podobě sedícího ženského aktu s květinami nad hlavou. Dalším patrům s reprezentačními salony a hotelovými pokoji se dostalo rovněž velké pozornosti.
V důsledku následných hospodářských a společenských vlivů došlo časem k řadě změn funkčního využití místností a ke značným stavebním úpravám. Např. v hotelové novostavbě v 1.patře byla část pokojů adaptována na kanceláře. Společenský sál byl již r.1913 adaptován na kinosál. V této souvislosti byl zřízen v čelní budově další vstup a byla změněna dispozice přízemí v pravé části. Původní dekorativní výzdoba stěn, balkonů a sloupů Palmové zahrady byla zčásti odstraněna nebo zjednodušena.
Fasádou hotelové novostavby arch.Kotěry se r.1928 inspiroval stavitel J.Fňouk, který přestavoval starý nárožní dům vč.přístavby střešního patra, takže s výjimkou býv. Okresního domu měl od této doby hotel fasádu v zásadě jednotnou.

býv. Novákovy garáže - dnes Palace Hradec Králové

Historie:

Palác garáží inž. Jaroslava Nováka, hradeckého podnikatele a průkopníka automobilového průmyslu, byl dalším příkladem dokonalé souhry stavebníka a architekta v Hradci Králové 30.let 20.stol., tentokrát ve sféře soukromé.
Ing. Novák, který byl majitelem garáží pod pivovarem již od r.1911, měl vizi rozmáhajícího se motorismu budoucnosti. Vybral si pro zpracování projektu hradeckého architekta Josefa Fňouka, který doposud vystupoval spíše jako stavitel. Projekt stavby byl velmi pečlivě připraven za účasti inž. Nováka, který značné zkušenosti získal při pobytu v zahraničí. Poté byl projekt zpracován do nejmenších detailů.
Doba realizace byla obdivuhodně krátká. Dne 5.dubna 1932 bylo odevzdáno známému hradeckému staviteli Josefu Vyleťalovi vytýčené staveniště a již 11.prosince 1932 se konalo slavnostní otevření Paláce garáží.

Architektura, mobiliář:

Při stavbě této monumentální budovy garáží pro 150 vozidel bylo využito železového betonu s cihelnými vyzdívkami. Výrazným architektonickým prvkem obdélné třípatrové budovy se zaoblenými nárožími jsou tabulková pásová okna. Fasády mají světle šedé břízolitové omítky s modrými nátěry oken a dveří.
Zajímavým technickým prvkem interiéru garáží byla spirálovitá nájezdní rampa vinoucí se středem budovy, která byla na střeše kryta nápadnou kupolí. Po této 6 m široké betonové dráze mohla současně vozidla vyjíždět i sjíždět do jednotlivých podlaží. V každém patře bylo 51 boxů pro vozy, dvě umývárny, místnost zřízence s telefonem a nejmodernější hasičské zařízení. Odsávání výfukových plynů bylo zajištěno šachtou, která se táhla celou budovou vedle komínu vysokotlakého parního topení. V přízemí křídel budovy se nacházely čekárny, servis pro údržbu vozů, prodejna náhradních dílů, kanceláře. V přízemí na hlavním průčelí a na průčelí k nábřeží byly obchodní místnosti s rozměrnými výkladci určené pro výstavy vozů a autopotřeb.
U vjezdu do garáží byla zřízena 2 čerpadla, která čerpala pohonné hmoty z podzemních nádrží o objemu 30 tisíc litrů.
Na ploché střeše budovy uvažoval ing.Novák zřídit zahradu s restauračním provozem (ta se však již nerealizovala).
Po 2.svět.válce a „změně“ vlastníka došlo k řadě utilitárních a nevhodných stavebních úprav v objektu.
Od počátku 90.let, kdy byl objekt navrácen potomkům inž.Nováka, je Palác garáží postupně rehabilitován s využitím původních plánů, ale také doplňován s ohledem na současné technické možnosti.

býv. Okresní a finanční úřady - dnes Magistrát města Hradec Králové

Historie:

Budovy Okresních a finančních úřadů v ulici Československé armády byly součástí urbanistické koncepce regulačního plánu arch.Josefa Gočára z let 1926-1928 v podnoži historického jádra Hradce Králové. V užší architektonické soutěži z r.1931 získal arch.Gočár první cenu. Jeho původní dokumentace je z r.1932, v říjnu 1935 ještě provedl změnu v řešení spojovacího křídla, které mělo být původně vyneseno sloupy a zachován tak průhled středem budovy přes nádvoří do parkové zeleně.
Stavba byla započata až v srpnu 1935 a ukončena v říjnu 1936 hradeckými staviteli F. a V.Capouškovými, J.Mádlíkem a J.Včelákem.

Architektura, mobiliář:

Jedná se o čistě konstruktivistickou architekturu, poslední realizované dílo autora v oblasti monumentální architektury z let 1935 a 1936.
Na hlavní třípatrová křídla se zvýšeným přízemím navazují dvoupatrová zadní křídla a spojovací křídlo s hlavním vstupem, takže půdorys tvoří písmeno H. Nádvoří je vymezeno třemi křídly budovy, na severní straně je uzavřeno zděným plotem se dvěma vjezdy. Konstrukce jsou řešeny jako železobetonový skelet s vyzdívkami. Střechy jsou ploché se živičnou krytinou.
Hlavní průčelí do ulice Československé armády je tvořeno jednak 2 štíty hlavních křídel s proskleným pásem čel středních chodeb, jednak spojovacím křídlem, které je symetricky rozděleno portikem se dvěma sloupy. Zde je hlavní vstup do budovy tvořený portály skleněných stěn s dvoukřídlovými dveřmi. Mezi levou a pravou částí vstupu je opukový reliéf s českým lvem (autor V.Makovský). Podnož tohoto křídla je na úrovni suterénu odlehčena kulatými sloupy, což přispívá k výrazné plasticitě střední části průčelí. Stěny v podloubí a stěny a strop v portiku jsou obloženy tmavozelenými keramickými dlaždicemi, sloupy loubí a portiku dlaždicemi v černé barvě. Fasáda je břízolitová v přírodní barvě, hladká bez říms. Okna jsou opatřena nátěrem v hnědočervené barvě.
Odsunutím stavební čáry vznikl před vstupem trojúhelníkový prostor s parkovou úpravou umožňující příjezd až ke vstupu do objektu.
Na ostatních fasádách dominuje jednoduchost, hladkost, architektonická čistota.
Dispoziční rozvrh typický pro administrativní budovu je v zásadě ve všech patrech shodný, lišil se pouze v uspořádání levého křídla, neboť zde byly byty. V pravé části budovy s č.p.419 byly původně umístěny finanční úřady, v levé s č.p.408 okresní úřady s četnickou stanicí a služebními byty přednosty okresního úřadu a četnických velitelů.
Po 2.svět.válce došlo k řadě změn ve funkčním využití místností a byly zrušeny služební byty ve snaze získat co nejvíce kanceláří. To se projevilo četnými stavebními úpravami (nové příčky, výměna podlah, instalací, osvětlení atd.). Značné změny byly realizovány v suterénu, kde byly zřizovány garáže, umývárny vozů, sklady apod.
V letech 1997 – 1999 probíhala obnova fasád, došlo k rehabilitaci vstupního vestibulu.

býv. Okresní dům

Historie:

Při zadání městské zakázky - projektu Okresního domu architektu Janu Kotěrovi r.1901 nebylo jeho bezprostředním úkolem navržení kancelářské budovy, ale budovy hotelové, která se měla provozně spojit s rohovým starším hotelem (původní budova s pseudorokokovou fasádou z r.1897 od arch.V.Weinhengsta) a v níž pouze 1.patro bylo vyhrazeno úřadovnám tehdejšího okresního výboru. V letech 1903 – 1904 byla stavba okresního domu realizována.
Roku 1910 byl celý Okresní dům začleněn do Grandhotelu (jídelna v přízemí však byla jeho součástí od počátku) a přešel do majetku dosavadního nájemce J.Urbana. Zde však už začíná historie slavného královéhradeckého Grandhotelu.

Architektura, mobiliář:

Dvoupatrový řadový dům má uliční fasádu rozdělenou na 2 symetrické části – nad jídelnou a nad průjezdem. Mezi šikmými opěrnými pilíři jsou 3 elipticky zaklenutá okna jídelny. Mezi dvojicemi pilířů jsou pevně zasklená okna s vitrážemi. Tato část fasády má 9 okenních os, uprostřed v 1.patře je arkýřové okno salonku. Hlavní římsa je nad střední částí segmentově zvednutá a pod ní je bohatý plastický dekor v omítce.
Část průčelí nad průjezdem s jednou okenní osou je mírně zaoblené. Ve 2.patře je zasklená lodžie s kovovým dekorativním zábradlím. Portál průjezdu s plastickou výzdobou od Stanislava Suchardy byl krytý původními kovanými vraty se secesními motivy. Na nárožích nad hlavní římsou jsou pískovcové plastiky. Komíny nad valbovou střechou jsou završeny výtvarně pojatými hlavicemi. Střešní krytina do ulice je prejzová, do dvora červený eternit.
Dvorní fasáda je asymetrická, bez dekorativních článků, hmotově je členěná ve střední části obloukovým jednopatrovým rizalitem.
Na průčelní fasádě se do jisté míry projevuje kolísání mezi dekorativností a účelovostí. Tento jev je ještě silněji zřejmý v interiéru, kde Kotěra uplatňoval i své schopnosti pro interiérová zařízení. Restaurační prostory jsou řešeny jako vzdušné a dobře osvětlené, tlumeně tónované ve světlejším modravém a žlutavém odstínu. Dekorativní prvky jsou zde zastoupeny jednak nenáročnými štukovými festony, obloučky a lunetami, jednak malovaným vlysem stylizovaných listů jako lemovka kolem oblouků hlavního klenutí. Podle detailních Kotěrových návrhů byly veškeré prostory zařízeny, vybaveny nábytkem (židle, stoly, příborníky, servírovací stolky), lustry a nástěnnými svítidly a dalším mobiliářem (keramické secesní vázy, mramorové krby). Radiátory ústředního topení byly ukryty v dřevěném intarzovaném obložení stěn. Rovněž dekorativní okna z barevných skel navrhl Kotěra sám. V půlkruhové lunetě na průčelní stěně jídelny je vymalována kopie obrazu Jana Preislera z r.1923 (originál je uložen v MVČ HK). Obdobně byly vybaveny salonky a větší sál zvaný Autosalon v 1.patře i hotelové pokoje ve 2.patře.
U okresního domu byl r.1921 rozšířen průjezd do dvora, zřízeno nové zádveří. K rozsáhlým vnitřním úpravám došlo r.1928 v souvislosti s adaptací starého nárožního domu stavitelem J.Fňoukem.
V letech 2006-2007 došlo k velice kvalitně provedené komplexní obnově objektu, který v současnosti slouží jako hotel.

býv. Steinského palác - dnes ČSOB

Historie:

Původně víceúčelový objekt s převažující obytnou funkcí je součástí urbanisticko-architektonické kompozice Ulrichova náměstí arch.Josefa Gočára.
Realizace reprezentativní budovy hradeckého továrníka Steinského-Sehnoutky probíhala v letech 1928 – 1929 podle návrhu arch.Otakara Novotného (1880-1959), Gočárova vrstevníka a následníka v předsednictví Spolku výtvarných umělců Mánes.

Architektura, mobiliář:

Řešení tohoto soudobého městského paláce se sice přizpůsobuje koncepci náměstí středním rizalitem, ale okázalost vyjádřená kamenným obkladem, sochařským reliéfem a francouzskými okny posunuje tuto hodnotnou budovu spíše do oblasti tradiční architektury.
Objekt je symetricky členěn na střední čtyřpatrovou část s rovnou střechou a postranní třípatrová křídla se sedlovými střechami, které navazují na střechy sousedních domů na severní straně náměstí. Na uličním průčelí předstupuje před líc stavby mělký přízemní rizalit s předsazenou skleněnou stěnou. Zatímco dvorní fasáda je vytvořena z bílých vápenopískových cihel, uliční fasáda je obložena kamennými deskami. Ve středu bezokenní fasády 4.patra je umístěn reliéf Merkura s figurální alegorií textilu od sochaře K.Dvořáka.
Ústředním prostorem v budově je hala vysoká přes dvě podlaží prosvětlená z náměstí balkónovými dveřmi a horními okny s barevnými skly. Podlaha je parketová s intarziemi, sloupy a ostění dveří je obloženo mramorem. V sousední bývalé jídelně jsou v obvodové zdi okna s barevnými vitrážemi podle návrhů V.H.Brunnera.
V době vzniku objektu byly v části přízemí kanceláře, v 1.patře reprezentační místnosti R.Steinského-Sehnoutky, ve zbývajících prostorách bylo celkem 13 bytů.
Po 2.svět.válce docházelo v několika etapách ke změnám funkčního využití, hlavní průčelí však zůstalo v podstatě nedotčeno.
Na začátku 90. let, kdy se realizovala nová funkce budovy -bankovního domu, došlo k citlivé rehabilitaci této dominanty Ulrichova náměstí.

býv. Ředitelství státních drah - dnes Policie ČR

Historie:

Budova Ředitelství státních drah byla součástí urbanisticko-architektonické kompozice Ulrichova náměstí podle koncepce arch.Josefa Gočára. Jedná se o konstruktivistickou stavbu s výrazným prostorovým prvkem ochozových hal realizovanou v letech 1928 – 1932 podle autorových plánů ze srpna 1928.
Slavnostní otevření této monumentální budovy se uskutečnilo v říjnu 1932.

Architektura, mobiliář:

Symetricky řešená budova vymezuje celou jižní stranu Ulrichova náměstí. Je komponována na principu dvou čtyřpatrových ochozových hal kolmých k základnímu severnímu třípatrovému traktu a spojovacímu jižnímu křídlu, které má 4 patra. Těmito budovami je vymezen vnitřní dvůr s průjezdem do Nerudovy ulice. K hlavní budově je na úrovni 1.patra připojena chodbou vila v Mánesově ulici. Nacházelo se zde 5 bytů pro úředníky a společná jídelna. Vila je konstrukčně a architektonicky řešena obdobně jako hlavní budova.
Konstrukčně je budova železobetonový skelet s cihelnými vyzdívkami. Střechy jsou ploché se živičnou krytinou.
Hlavní průčelí do náměstí má výrazně horizontální charakter. 128 m dlouhá fasáda má 41 okenních os a je vertikálně členěna pouze předstupující střední částí v rozsahu 25 okenních os. Nad touto částí se uplatňují bezokenní štíty ochozových hal. Horizontalita stavby je umocněna proskleným parterem s viditelnými sloupy železobetonové konstrukce. Portál tříosého vstupu je kovový, nad ním pískovcový reliéf podle návrhu B.Stefana. Obchody po obou stranách jsou kryty železobetonovou markýzou s luxferovou výplní. Mezipatro je odlišeno předsazeným skleněným pásem. Atika je ukončena jednoduchou římsou. Omítka je břízolitová v přírodní barvě, vnější nátěr oken hnědočervený. Sloupy v přízemí a vstupní portál jsou obloženy černou leštěnou žulou.
Na boční fasádě do Mánesovy ulice se uplatňuje především hmota ochozové haly s 15 okenními osami. Břízolitovou omítku doplňuje kamenný obklad částečně zapuštěného suterénu. Druhá boční fasáda do ulice Jeronýmovy je koncipována obdobně. Jižní fasáda do ulice Nerudovy je ve hmotách symetrická, uplatňují se zde opět štíty ochozových hal tentokrát s prosklenými stěnami.
V dispozičním rozvrhu převažují kancelářské provozy se zázemím. Nástup do objektu je po předloženém žulovém schodišti tříosým vstupem přes zádveří do vestibulu a odtud jednoramennými schodišti do zvýšeného přízemí. Vstupní hala je výtvarně pojednána skleněnými vitrážemi J.Kaplického s motivy železnice a dopravy.
V době realizace měl objekt 405 místností, 918 oken a 648 dveří.
Po 2.svět.válce bylo Ředitelství státních drah v Hradci Králové zrušeno a budova byla v r.1962 převedena na Krajskou správu ministerstva vnitra. Od té doby došlo k řadě dispozičních a stavebních úprav. Ve snaze získat další místnosti byla přepažena prosklená čela chodeb a ochozových hal a byl tak narušen jeden z kompozičních principů interiéru stavby.
V levé části budovy byl v letech 1962 -1963 zřízen další výtah pater-noster (před tím byl jeden společný v pravé části). Na volných pozemcích mezi ulicemi Mánesovou a Jeronýmovou byly za 2.svět.války postaveny protiletecké kryty, od 50.let zde vznikala značně nesourodá srostlice pomocných přízemních objektů (veřejné záchodky, řadové garáže, sklady apod.).

vila v Mánesově ulici

Zděný objekt vily má dispozici trojtraktu s dvouramenným schodištěm. Stavba je celá podsklepená, vstup z Mánesovy ulice je na úrovni suterénu. Toto průčelí je symetrické tříosé s výrazným motivem arkýře ve zvýšeném přízemí a 1.patře. Ustupující 2.patro je ve hmotách symetrické.
Výrazným architektonickým prvkem je krytá terasa vzniklá propojením komínových pilířů při obvodových zdech železobetonovými deskami. Fasády jsou břízolitové, sokl je obložen kamennými deskami, shodné řešení s hlavní budovou.
V souvislosti se zrušením Ředitelství st.drah a převedením budov na Krajskou správu ministerstva vnitra r.1962 došlo jak ke změně využití, tak k řadě dispozičních a stavebních úprav. Obvodový plášť vily však zůstal intaktní.

dochované části městského opevnění

Poterna - tunelový průchod délky 7,5m a výšky 2m segmentového profilu příčně vedený vysokým násypem. Je zakončený na obou stranách portály. Stavbu z režného zdiva navrhl gen.ing.Kleindorf kolem r.1790. Nachází se v Jiráskových sadech.
Střílnová kasemata - dílčí část hradby tvoří cihelný masiv s tloušťkou zdiva 2m o rozměrech 17x12m, výšky 3,5m, s nárožím a římsou z kamenných kvádrů. Ze dvou místností při zemi ústí 14 střílen, nad nimi pod římsou jsou otvory od dýmníků. Vrch hradby kryje hliněný násyp o vrstvě 1m. Stavbu, která se nachází v Jiráskových sadech, navrhl gen.ing.Kleindorf kolem r.1784.
V roce 2006 provedlo město Hradec Hrálové základní vnější konzervaci do této doby velmi zchátralého objektu.
Opěrné zdi labských a orlických břehů - součást vodního systému fortifikace města, jsou vyzděny z cihel a obloženy na lícní stěnách pískovcovými hladce tesanými kvádry. Na vrcholu jsou překryty převisle pískovcovými deskami, které tak tvoří jejich římsu. Na několika místech při hladině řeky jsou dosud zachované otvory, resp. ústí obtokové štoly, kterou se vpouštěla voda z řeky do pevnostních příkopů a naopak. Realizováno r.1784 dle návrhů gen.ing.Kleindorfa.
Batardo - z pískovcových kvádrů sestavený 3m vysoký, 2m široký kuželovitý sloup s mírně sklonitou kamennou stříškou. Batardo stálo uprostřed stejně široké spojnice dvou hradeb a znemožňovalo tak přejití této spojnice. Jsou zachována 2 – na labském nábřeží proti Kotěrově budově muzea a na orlickém nábřeží u letního kina.
Kavalíry A a B - jsou upravenými částmi, resp.boky původního kavalíru, což byla speciální pevnostní stavba sloužící jako kasárna a vysoká hradba zvaná nadvalí. Při výstavbě nových kasáren (dnes podélná budova souběžná s ul.Československé armády v areálu Městské tržnice) byl tento kavalír z velké části zbourán. Ponechané zbytky stavby doznaly výrazných úprav. Strop obou kavalírů zůstal vyzděn z mohutných valených kleneb. Jejich kryt z hliněného valu byl odstraněn a nahrazen lehkou nástavbou s dřevěnou mírně sklonitou střechou. Využita byla jako vojenské skladiště oděvů, zbraní apod. Původní malá okna ve spodní stavbě byla vybourána a nahrazena rozměrnými vraty a jednotlivé tunelové prostory sloužily pro parkování vojenských vozidel. Stěny z režného zdiva byly omítnuty a fasády sjednoceny s omítkami nových kasáren.
Dnes jsou zde pronajímatelné prostory Městské tržnice.
Ravelin - je dlouhá ostře lomená hradba trojúhelníkového půdorysu, jehož dvě strany tvoří její boky a svírají úhel 70°. Tam, kde se tyto cca 35m dlouhé a 5m vysoké hradby stýkají, tvoří hrot vysazený pískovcovými kvádry osazenými na vazbu. Zdivo je cihelné režné. Prostor mezi oběma zdmi je vyplněn udusanou hlínou urovnanou do roviny.
Dosud viditelné zdi za Lékařskou fakultou UK v Šimkově ulici jsou přední polovinou původního ravelinu označovaného fortifikačním číslem 19. Zbývající polovina této hradby je zakryta násypem terasy a dvorem fakulty. Autorem návrhu je opět gen.ing.Kleindorf a realizace je z r.1785.
Hradební val - hliněný hradební val dlouhý 400m se táhne paralelně s lícem výše popsaného ravelinu a pokračuje na obě strany s trojím pravoúhlým zalomením. Jeho přední stěna se svažuje do roviny, zadní část končí svahem spadajícím do příkopu. Jeho vrchní část v šířce 14m tvoří plochu - valiště, na níž je dnes upravena promenádní cesta při Šimkových sadech. Hradební val vznikl kolem r.1770, kdy hradby ještě nebyly vyzděny.
Zbrojnice - obdélná dvoupatrová budova o rozměrech 84x13m je zachovanou čelní budovou bývalého pevnostního kavalíru č.36. Nachází se v ul.J.Koziny. Uliční průčelí o 19 okenních osách má uprostřed přízemí průchodní portál z bosovaných pískovcových kvádrů. Velmi cenné je dvorní průčelí, které má 9 velkých arkádových oblouků se stejně řešeným ostěním z pískovcových kvádrů. Okna v obou poschodích mají jednoduché pískovcové šambrány. Střecha je valbová krytá taškami. Všechny místnosti jsou klenuté s okny do ulice a na celé nádvorní straně probíhá spojovací chodba. Tato josefínská stavba s ojedinělým řešením v použití arkád byla vystavěna kolem r.1780 krátce před dokončením hradecké pevnosti.
Přes mnohaleté působení armády není její poškození značné. V současnosti se připravuje rekonstrukce celého bývalého vojenského areálu, jehož je objekt zbrojnice nejhodnotnější stavbou.
Pěchotní kasárna - rozlehlá jednopatrová budova v podnoži historického jádra při Komenského ulici, jejíž čtyři křídla jsou v nárožích propojena úzkými spojovacími krčky.
Fasády na hlavních hmotách mají velmi střídmé členění - hladký sokl, pásová mezipatrová římsa, profilovaná hlavní římsa a hladké šambrány. Střechy jsou polovalbové. Spojovací krčky mají fasády bosované s profilovanými římsami, ukončeny jsou pultovými střechami. Kasárna pocházejí z let 1785-1788, tedy z konce výstavby pevnosti.
V 2.pol.20.stol.však byly značně utilitárně upravovány armádou a tím jejich architektonická hodnota poklesla.
Jezdecká kasárna - jednopatrová čtyřkřídlá stavba s příčným křídlem a dvěma nádvořími v podnoži historického jádra při Komenského ulici. Budova je zčásti podsklepená, zde jsou stropy s českými klenbami na masivních pilířích. Stropy v přízemí jsou z valených kleneb s úzkými výsečemi, zčásti jsou zde zachované půlkruhové výklenky zaklenuté konchami s kamennými napajedly pro koně. Fasády jsou plasticky členitější s profilovanými římsami, sokl je obložen kamennými deskami, přízemí je členěno pěti masivními pásy, půlkruhové vjezdy jsou lemovány kamennými kvádry. Střecha je valbová. Kasárna byla postavena v letech 1786-1787.V 2.pol.20.stol. byla upravována armádou a podobně jako u pěchotních kasáren jejich architektonická hodnota byla poškozena.
Dnes zde sídlí Okresní soud, který postupně celý objekt opravuje a obnovuje pro své využití.
Pevnostní koridor - zvláštní druh hradby s dvěma bránami, od kterých směřují k řece Orlici střílnové zdi, každá se 7 střílnami. Obě brány spojuje na podélné (levé) straně opěrná zeď dlouhá 46m a vysoká 2,5m, která je ukončena kuželovitými pilíři. Vše je z režného zdiva. Hradba byla postavena r.1790 podle návrhu gen.ing.Kleindorfa. Jedná se o ojedinělý fortifikační útvar nacházející se naproti dnešnímu Zimnímu stadionu.

Labská elektrárna - Hučák

Historie:

Výstavbě labské elektrárny předcházela regulace Labe započatá r.1907, jejíž součástí bylo zrušení starého jezu „Hučáku“. Projekt stavby vodního díla vypracoval tehdejší ředitel Elektrických podniků pražských prof.ing.K.Novák, který upozornil, že vodní elektrárna na tak proměnném toku musí mít parní rezervu.
Parní elektrárna vybudovaná r.1909 byla tedy první etapou tohoto díla.
Roku 1910 v rámci 2.etapy výstavby byla zahájena stavba jezu, mostu a turbínové stanice pro hydroelektrárnu. Vodní turbíny začaly dodávat elektrickou energii na počátku r.1912.
Stavba betonového mostu se segmentovým jezem byla dokončena již koncem r.1911.
Ve 3.etapě r.1912 byla rozšířena kapacita elektrárny o velkou parní turbínu. Výstavba pokračovala dalšími etapami po 1.svět.válce v letech 1923, 1926 a 1930, kdy byla elektrárna stavebně ukončena.

Architektura, mobiliář:

Takto postupně rostla na 157. říčním kilometru labská elektrárna, jejíž vnější architektonickou podobu v secesním slohu navrhl arch.František Sander.
Režné cihelné zdivo, plastické omítky a pískovec vtiskly budovám osobitý ráz. Půdorysně má elektrárna tvar písmene L. Příčné kratší křídlo s dominantní věžovou budovou přiléhá k jezu. Štít věže s mansardovou střechou má pod hodinovým ciferníkem plastický znak Hradce Králové provedený v omítce.
Ústředním prostorem příčného křídla je strojovna s původními vodními turbínami fy Kolben. Křídlo podél toku Labe v délce 160 m je hmotově členěno dvěmi dvojicemi hal, které se pohledově uplatňují svými lomenými štíty s prosklenými půlkruhovými střechami a jejich nástavbami. Kromě rozvodnových hal jsou zde umístěny transformátory, dílny, garáže, v patře kanceláře.
Most u elektrárny má 3 pole – dvě na rozpětí 18 m, ve kterých je zabudován segmentový jez a třetí na rozpětí 15 m, ke kterému je připojeno křídlo elektrárny s vodními turbínami. Na mostních pilířích jsou umístěny kiosky se zařízením pro ovládání jezu a sloupy s veřejným osvětlením. Šířka mostu je 5 m a délka 57 m.
Technická a technologická zařízení byla v dalších letech postupně modernizována.
Na počátku 90.let bylo vzhledem k chátrajícímu stavu obvodového pláště elektrárny a mostního objektu přikročeno k jejich rekonstrukci. V r.1996 se soubor objektů labské elektrárny opět zaskvěl v plné kráse, která je umocněna při nočním slavnostním osvětlení a vytváří tak působivou dominantu v podnoži historického jádra města.

Městské lázně

Historie:

Městské lázně na Eliščině nábřeží v Hradci Králové byly realizovány v r.1932-1933 podle projektu ak.arch.Oldřicha Lisky. Představují vrcholné dílo jeho tvorby. Objekt svým 30 m dlouhým a 12 m širokým bazénem s umělým vlnobitím se stal nejmodernějším zařízením toho druhu v republice.
Budova lázní byla součástí urbanistického souboru na labském nábřeží za muzeem. V letech 1929-30 zde byla postavena sokolovna (arch.M.Babuška), v r.1931-33 státní banka a Okresní hospodářská záložna (Ing.Dr.tech.Jan.Rejchl), čímž vzniklo nám.Osvoboditelů.

Architektura, mobiliář:

Architekt Liska svou stavbu lázní koncipoval ve funkcionalistickém stylu. Dispozice vyhověla náročným požadavkům na nejvyšší úroveň se sprchami, umyvadly, oddělenými šatnami, odpočívárnou, parními lázněmi a bazénem s progresivní technologií umělého vlnobití.
Střídmými prostředky dosáhl autor efektního účinku jak v interiéru s architektonicky působivým vestibulem nebo prosklenou stěnou bazénu obrácenou k jihu, tak v exteriéru vkusným zakomponováním na labském nábřeží.
Nábřežní budova je hmotově členěna na 3 části. Na levém nároží je na úrovni zvýšeného 1.N.P. hlavní vstup krytý včetně předloženého schodiště betonovou markýzou. Vpravo od vstupu je horizontálně členěný jednopatrový trakt s částečně zapuštěným suterénem. Na jeho střeše odsazením hmoty druhého patra vznikla vyhlídková terasa. Bazénový trakt s velkými tabulovými okny v kovových rámech, který je kolmý na nábřežní budovu, je zastřešen sedlovou střechou. Pozoruhodný je její krov vytvořený železobetonovými vazníky v podobě krovových stolic. Štít je segmentový s dvěma kruhovými okny nad sebou. Omítky jsou světle šedé břízolitové.
V letech 1997–1999 proběhla celková rekonstrukce lázní, jejíž součástí byla výrazná modernizace provozu a zatraktivnění bazénové části vložením současných zábavných zařízení (tobogány, vířivky apod.). Podstata funkcionalistické architektury budovy však byla zachována.

Muzeum východních Čech

Historie:

Roku 1898 věnovalo město na stavbu historického a průmyslového muzea pozemek na nábřeží Elišky Pomořanské. Již v tomto roce první návrhy zpracovával arch.Jan E. Koula. Ty však představitele města příliš neuspokojovaly a v době, kdy se realizoval Kotěrův Okresní dům, byly u tohoto architekta objednány jeho návrhy budovy muzea. Na jejich základě byla u arch.Jana Kotěry r.1907 objednána podrobná stavební dokumentace. Monumentální budova muzea na městském nábřeží byla realizována v letech 1909 – 1912 a stala se symbolem nastupující české moderny.

Architektura, mobiliář:

Dvoupatrová budova se střední třípatrovou částí završenou kopulí byla zděna z cihel, na fasádách je použita kombinace režného zdiva a omítek. Architektonické detaily a plastická výzdoba fasád je vytvořena z glazované pálené hlíny a výtvarně pojednaných cementových a štukových omítek.
Symetrická střední část se třemi okenními osami a s hlavním vchodem je výrazně členěna postranními stupňovitými pilíři s předstoupenými rizality. Na nich jsou 2 alegorické sochy sedících žen z pálené glazované keramiky znázorňující Umění (historii) a Průmysl od Stanislava Suchardy.
Levá část stavby má 9 okenních os, pravá část 3 okenní osy, okna mají různé členění. Boční dvoupatrové části uliční fasády jsou vertikálně členěny lesénami z režného zdiva, horizontálně římsami a soklem z umělého kamene. Podokenní římsy a nadpraží oken jsou z glazovaných cihel. Základní rozvrh hmot a výškové uspořádání dvorní fasády je stejné jako u hlavního průčelí, rozdíly jsou v členění a počtu okenních otvorů.
Před hlavním vstupem je oblouková příjezdová rampa ohraničená kamennými zídkami s dvěma osvětlovacími stožáry.
Na ose vchodu je bronzová kašna umístěná uprostřed čtvercového bazénu s kamennými zídkami. Kašnu tvoří dvě mísy osově uložené nad sebou. Velká mísa má průměr 325 cm se žlábky na přepad vody. Je podpírána 4 bronzovými koulemi osazenými na převýšených nárožních sloupcích. Středem této mísy prorůstá kónický dřík ze sliveneckého mramoru s kanelurami. Na něm je umístěna menší mísa s výstřikem uprostřed.
Oživení vnějších fasád docílil arch.Kotěra kontrastem barev a materiálů omítek, v interiéru pak stupňoval přirozenost a účelnou jednoduchost s decentní výzdobou. Všude vyniká bílý tón omítek a působivé ztvárnění jednotlivých prostorů vč. nábytku a dalšího mobiliáře – vestibul uzavřený výklenkem ve schodišťové stěně s fontánou, knihovna, čítárny knih a časopisů s původním nábytkem, kanceláře a malý výstavní sál, v protější části přízemí rozsáhlý přednáškový sál s galerií podél jižní strany, výstavní a sbírkové sály v dalším patře.
Nosné pilíře, schodišťové prostory a stropy jsou pojednány plastickou štukovou výzdobou. Na mezipodestě střední schodišťové zdi je osvětlovací bronzový kandelábr podle Kotěrova návrhu. Kromě něho se na výzdobě interiéru podíleli další významní umělci. Skleněné vitráže v oknech vestibulu a na schodišti navrhoval František Kysela. Druhé patro zdobí mozaiky, které v r.1931 realizoval malíř Josef Novák ve spolupráci se Sklářským ústavem v Hradci Králové podle pastelových kreseb Jana Preislera.
Arch.Kotěra dbal rovněž na úpravu veřejného parku kolem muzea. Byl založen podle jeho jednoduchého, ale neobvyklého návrhu, ve formě zelené trávníkové plochy, členěný a uzavřený pouze živým střihaným plotem z černého bezu s nízkými křovinami.
Pro své nesporné architektonické a výtvarné kvality byla budova Muzea východních Čech prohlášena národní kulturní památkou – jedinou v Hradci Králové.

Pražský most přes Labe

Historie:

Architektonické zvýraznění stávajícího Pražského mostu objednal u předního českého architekta Jana Kotěry r.1912 tehdejší starosta dr.Ulrich. Bylo to v době, kdy se dokončovala významná Kotěrova stavba hradeckého muzea na Eliščině nábřeží.

Architektura, mobiliář:

Čtyři kiosky tvořily základ městské péče o vzhled pouličních prodejen. Při této příležitosti arch.Kotěra vyřešil osvětlení mostu obloukovými lampami a žárovkami na dvou kovových obloucích nad vozovkou a na straně Starého města ještě dvěma pylony se žárovkami.
Dále vztyčil na zálabském předmostí dva štíhlé vysoké praporové stožáry provedené v kovu na vrcholu s městským znakem.
Kiosky na straně ke Starému městu jsou na kruhovém půdorysu, ze kterého vyrůstá válec s kamenným soklem, kamennými pilastry, kamennou atikou a plastickými měděnými reliéfy s ornamentální výzdobou. Převýšení mezi předpolím mostu a nábřežím je vyrovnáno žulovými stupni.
Kiosky na straně k nádraží jsou větší, na oválném půdorysu, s obdobnou tektonikou, se zvonovou střechou s průhledy.
Předpolí na této straně mostu je vymezeno zábradlím tvořeným žulovými pilíři a pískovcovou segmentově ukončenou výplní. Součástí tohoto zábradlí jsou dva mohutné čtvercové betonové podstavce s kamennou nárožní bosáží a segmentovými hranoly. Na každém z nich je osazena kovová mísa na válcové noze.
Praporové stožáry se secesními motivy jsou vsazeny do kamenného zábradlí. Obdobné výtvarné motivy jsou na stojkách osvětlovacích oblouků.
Pražský most se tak stal dalším výrazným prvkem předválečné architektonické tvorby v Hradci Králové.

roubený kostel sv. Mikuláše

Historie:

Podle některých zpráv byl kostel postaven již v letech 1502 – 1510 v obci Habura u Medzilaborců v nejvýchodnější části Slovenska. Kostel byl původně pravoslavný zasvěcený sv.Michaelu-archandělu. R.1740 jej obec Habura prodala nedaleké vsi Malá Polana, kde byl v r.1759 zasvěcen sv.Mikuláši-Divotvorci.
Za 1.svět.války byl kostel značně poškozen. Po jeho obnovení (1920) byl v r.1935 zakoupen od řecko-katolické náboženské obce Malé Polany za 10.000,-Kčs z daru starosty J.V.B.Pilnáčka pro město Hradec Králové. Zde byl kostel umístěn v Jiráskových sadech, nákladně restaurován a 28.října 1935 slavnostně otevřen.

Architektura, mobiliář:

Součástí kostela je původní ohrazení se šindelovou korunou. Vlevo od kostela stojí kříž, na němž jsou vyřezány symboly a nástroje umučení Krista. Kostel je třídílný dřevěný srub krytý šindelem, nad každou částí střecha vrcholí věžičkou zakončenou kupolí.
Uvnitř je působivý zachovaný ikonostas (obrazový oltář). Uprostřed ikonostasu jsou bohatě vyřezávané původní carské dveře s ornamentem vinné révy. Čtyři dolejší ikony zobrazují: sv.Michaela-archanděla, Pannu Marii s děťátkem, Krista-Soudce a sv.Mikuláše-Divotvorce. Nad ikonami je 12 obrazů ze života Ježíše Krista. Uprostřed je Poslední večeře Páně. Nad těmito obrazy je opět 12 obrazů svatých apoštolů, uprostřed Kristus s Pannou Marií a Janem Křtitelem. Ikonostas zakončuje 6 obrazů starozákonních proroků a uprostřed kříž, pod nímž stojí Panna Maria a sv.Jan – miláček Páně. Vlevo od ikonostasu visí 4 ikony a to 3 staré: sv.Mikuláš – Divotvorce výrazu ruského, Kristus výrazu byzantského a Panna Maria s děťátkem. Malba tohoto obrazu byla zakryta dřevěným reliéfem, který byl odloupnut a visí v této skupině nahoře vlevo. Obraz Boha – Stvořitele visící vpravo od ikonostasu byl výrazně opravován a doplněn.
Dvanáctiramenný dřevěný lustr je přesnou kopií z proslulého strutivského kostela v Jasině na Podkarpatské Rusi. Také lavice a stolek jsou kopie. Korouhve jsou původní.
Za ikonostasem je kněžiště v jehož středu stojí hlavní obětní stůl (prestol) zdobený pěkným starobylým obrazem Snětí s kříže v bohatě řezaném rámu. Vlevo je pobočný obětní stůl (žertvenik) s obrazem Zvěstování Panny Marie.

Sbor kněze Ambrože

Historie:

Když arch.Josef Gočár vyhrál užší soutěž na řešení pravostranné labské kotliny z r.1925, byl pověřen ještě v témže roce starostou F.Ulrichem zpracováním celkového regulačního plánu města (1926-1928). Součástí Gočárovy dílčí regulace školního bloku v Zálabí a Ulrichova náměstí se stal trojúhelníkový blok mezi ulicemi Nerudovou a V Lipkách. Tento na první pohled nevhodný tvar pozemku arch.Gočár mistrně využil pro urbanistickou kompozici souboru církevních staveb - Sbor kněze Ambrože pro Církev československou husitskou.
Realizaci prováděl královéhradecký stavitel Josef Vyleťal podle Gočárových plánů v letech 1926 – 1929. Úprava kolumbária a nádvoří byla dokončena v r.1930.
V pozdějších letech docházelo k řadě vnitřních stavebních úprav souvisejících se změnami funkčního využití místností farního a diecézního domu i s rozšiřováním kolumbária.
V 80.letech bylo rekonstruováno kolumbárium a vnitřní atriový prostor. Od r.1994 do r.2001 probíhá celková obnova kostela.

Architektura, mobiliář:

Areál Sboru je souměrný kolem podélné osy. Ve vrcholu trojúhelníka je umístěn kostel s věží, která se pohledově uplatňuje z přilehlých ulic, základnu tvoří dvě nárožní jednopatrové budovy, mezi kterými je hlavní vstup s osovým průhledem na vnitřní atrium a věž kostela. Ochoz kolem atria ve střední části při uličních zdech je využíván jako kolumbárium a spojuje všechny stavby v jeden celek. Mezi kostelem a kolumbáriem jsou v obvodových zdech kované brány umožňující další přístup do kostela. Pro konstrukce staveb bylo použito monolitického železobetonového skeletu s cihelnými vyzdívkami. Na fasádách se uplatňuje kombinace režného zdiva a přírodně bílých břízolitových omítek, což vytváří působivý barevný kontrast. Střechy všech objektů jsou ploché, živičné.
Železobetonový skelet se na obou uličních průčelích kostela projevuje lezénami, které fasádu člení na 4 stejně široká pole s kruhovými okny. 26,5 m vysoká hranolová věž situovaná na ose proti vchodu do kostela je na úrovni 1.patra propojena s kruchtou. Vnitřní dvouramenné schodiště pokračuje jedním ramenem až do nejvyššího patra, které slouží jako zvonice. Čelní stěny věže ve směru podélné osy jsou po celé výšce prolomeny žaluziovými okny. Kněžiště v interiéru kostela je vyvýšeno o 75 cm nad dlažbu kostela. Za ním v částečně zapuštěném prostoru jsou situovány zakristie, skladiště a další zázemí kostela. Na protější straně při obloukovém průčelí je amfiteatrálně uspořádaná kruchta s varhany.
Obě nárožní budovy v základně Sboru jsou dispozičně a konstrukčně zcela shodné. V diecézním domě č.p.729 při ulici V Lipkách jsou v přízemí kanceláře, archív, zasedací síň a bytové jednotky, v patře další byty a v ustupujícím patře jejich zázemí. Ve farním domě při ulici Nerudově jsou především kanceláře. Režné zdivo fasád kontrastuje s cementovou omítkou průběžných nadokenních překladů a soklů. Okna jsou ocelová jednoduchá, dveřní zárubně a dveře jsou dřevěné.
Kolumbárium je situováno mezi kostelem a nárožními budovami v krytých ochozech při obvodových zdech, kde jsou zřízeny komůrky pro uložení pohřebních uren. Obě části kolumbária jsou při hlavním vstupu do areálu propojeny krytým ochozem.
Vnitřní atriový prostor je určen pro parkovou úpravu.

býv. mateřská škola - dnes součást ZŠ a MŠ Josefa Gočára

Historie:

Na severojižní ose školního areálu na Tylově nábřeží byla arch.J.Gočárem koncipována mateřská škola (č.p.691) jako spojovací architektonický článek mezi oběma základními školami. V letech 1927 -1928 byla podle jeho plánů realizována hradeckými staviteli celého areálu J.Novotným a J.Vyleťalem. Jedná se o první autorovu čistě konstruktivistickou stavbu.



Architektura, mobiliář:

Na štíty staveb základních škol se mateřská škola připojuje svým východním a západním křídlem. Jižní průčelí s hlavním vstupem je orientováno do nábřeží, severní s ochozem a terasami do školního dvora. Téměř 2,5 metrového výškového rozdílu mezi nábřežním chodníkem a školním dvorem bylo využito při dispozičním a architektonickém řešení stavby.

Uliční fasáda je symetrická. Na ose jsou vstupní dveře ve skleněné stěně kryty železobetonovou deskou podepřenou 2 sloupy. Zděné uliční trakty jsou opatřeny břízolitovou omítkou v přírodním odstínu. Dvorní fasáda je taky symetrická, dojmově odlehčená krytými ochozy kolem střední obloukové části s navazujícími terasami a venkovními schodišti obou křídel. Předsazená železobetonová konstrukce tvoří výraznou plasticitu a rytmické členění fasády. Nad plochou střechou se vypínal vysoký komín ústředního topení.

Změna funkčního využití na školní jídelnu z r.1985 podle návrhu ing.V.Rohlíčka si vyžádala značné stavební zásahy v interiéru i exteriéru stavby včetně demolice komína. Byl však zlepšen stavebně technický stav a budova zachráněna před úplnou devastací.

býv. obecné a měšťanské školy - dnes ZŠ a MŠ Josefa Gočára

Historie:

Užší architektonická soutěž na obecné a měšťanské školy (č.p.690 a 692) proběhla v r.1925 a 1.cenu získal opět arch.J.Gočár. Stavba areálu v sousedství gymnázia byla zahájena v květnu 1926 a jeho první polovina byla ukončena v srpnu 1928. Stavbu realizovali stavitelé Josef Novotný a Josef Vyleťal, stavební dozor prováděl stavitel Josef Jihlavec.
V letech 1956 – 1959 došlo k dostavbě druhé poloviny areálu - Základní školy v Zálabí (autor návrhu Ing.V.Rohlíček). Tato další základní škola byla postavena symetricky podle severojižní osy jako západní část školního areálu v duchu Gočárova původního řešení.

Architektura, mobiliář:

Tříkřídlová dvoupatrová budova je zděná, je koncipována obdobně jako předcházející gymnázium, uliční průčelí jsou řešena v režném zdivu s kontrastem cementových omítek na římsách, meziokenních pilířích, soklech a vstupním portiku. Střechy hmotově členité stavby jsou ploché ukončené výraznou kordonovou římsou. Střešní nástavby jsou spojeny železobetonovou pergolou.
Škola je navržena jako dvoutrakt, 2-metrového výškového rozdílu mezi nábřežním chodníkem a dvorem je využito při dispozičním i architektonickém řešení stavby. Společný školní dvůr je ohraničen symetricky umístěnými křídly obou škol.
Po 2.svět.válce byly obecné a měšťanské školy spojeny v jednu základní školu, došlo ke změně funkčního využití řady místností s cílem získat větší počet tříd. Postupně byly prováděny rekonstrukce instalací, výměny podlah apod. Při těchto stavebních úpravách nedošlo k zásahu do vnějšího vzhledu stavby.

Gymnázium J.K.Tyla

Historie:

Architektonickou soutěž na projekt gymnázia na Tylově nábřeží vyhrál arch.Josef Gočár již r.1923. Tento návrh vlastně předznamenal regulaci školního bloku v Zálabí, kterou řešil rovněž arch.Gočár a to souběžně s regulačním plánem města v letech 1926-1928. Koncepce školního bloku se vyvíjela postupně a definitivní podobu získala v r.1927 při návrhu obecných a měšťanských škol.
První realizovanou stavbou urbanisticko-architektonické kompozice škol na Tylově nábřeží podle Gočárových plánů bylo Gymnázium J.K.Tyla (č.p.682) z let 1925-1927.
Bývalá vila ředitele gymnázia (č.p.683) realizovaná v letech 1925-1926 je součástí areálu gymnázia.
Vyučování začalo 1.5.1927.

Architektura, mobiliář:

Budova gymnázia je důležitým vývojovým článkem české moderní architektury na cestě ke konstruktivismu. Je charakteristická třípatrovým hlavním průčelím a monumentálním vstupem. Ze zvýšeného nároží vybíhají dvě dvoupatrová křídla. Na severní křídlo navazuje přízemním krčkem tělocvična, jejíž podélná osa je souběžná s ulicí V lipkách. Soubor budov uzavírá bývalá vila ředitele při ul.V Lipkách (č.p.683).
Z přízemní tříboké podnože vyrůstá hlavní hmota zalomeného nárožního průčelí, které je ukončeno mohutnou atikovou římsou. Hlavní vstup je zvýrazněn trojbokým předloženým schodištěm a bronzovou sochou Vítěze od Jana Štursy umístěné na 6 m vysokém betonovém sloupu se stylizovanou patkou a hlavicí. Po stranách tříosého hlavního vstupu jsou na nárožních pilířích pamětní desky, na vlysu nad vstupem nápis "Gymnázim J.K.Tyla".
Hlavní průčelí má 9 okenních os, okna jsou převážně čtyřkřídlová. Bezokenní štíty nárožní části budovy jsou z režného zdiva a členěné lesénami. V úrovni přízemí jsou na tyto štíty napojena nízká křídla, jejichž fasády jsou horizontálně členěny římsami a soklem v kontrastní barvě cementových omítek.
Dvoupatrová křídla napojená na zvýšené přízemí mají obdobné členění fasád - okna učeben jsou šestikřídlová se dvěma sloupky a středním poutcem, bezokenní štíty jsou členěny vertikálními lesénami, mezilehlé křídlo podokenními a nadokenními průběžnými římsami. Ostění oken má jednoduché orámování v režném zdivu. Před jižním křídlem směrem do nábřeží je umístěn samostatný znak republiky od O.Gutfreunda s letopočtem 1925-27.
Kombinace režného zdiva a cementových omítek na fasádách a skladba hmot tvoří působivý kontrast a vyváženou architektonickou kompozici.
Školní pozemek je ohraničen původním oplocením tvořeným zděnou podezdívkou, železobetonovými sloupky a překlady a drátěným pletivem v kovových rámech.
Po 2.svět.válce došlo k řadě stavebních úprav v interiéru z důvodu změn funkčního využití a v 6O.letech byla do dvoru přistavěna aula využívaná jako víceúčelový prostor.

býv. ředitelská vila

Jednopatrová vila se stanovou střechou je zděná z režného zdiva bez plastického členění, u oken jsou pouze jednoduché podokenní římsy z cihel. Hlavní římsa je potlačena a fasády jsou ukončeny mírně předstupujícím dešťovým žlabem obdélníkového průřezu.
Vila je podsklepená, dispozice je dvoutraktová s tříramenným halovým schodištěm.
Dvojí změna funkčního využití stavby se projevila v rozsáhlých úpravách interiéru. Úprava ředitelské vily na jesle v letech 1951-1952 byla ještě bez výraznějších stavebních úprav, když však byla kapacita jeslí zvýšena na 35 dětí, došlo k velmi razantním negativním úpravám. V r.1987 byla vila navrácena gymnáziu, což se sice projevilo dalšími dispozičními změnami, ale plášť budovy byl přizpůsoben původnímu stavu.


- Mimo městskou památkovou zónu

býv. koželužská škola - střední průmyslová škola (strojnická)
býv. Šrámkův statek
dochované části městského opevnění
kostel Božského srdce Páně
kostel sv. Antonína Poustevníka
kostel sv. Jana Křtitele
kostel sv. Pavla
minoritský klášter a kostel sv. Anny
výpravní budova žel.st. Hradec Králové

býv. koželužská škola - dnes střední průmyslová škola (strojnická)

Historie:

Areál dnešní průmyslové školy strojnické zahrnuje původní koželužskou školu postavenou podle návrhu arch.Josefa Gočára v letech 1923 – 1924 (hlavní budova, pavilon dílen, vila) a přístavby, které se postupně realizovaly od 2.pol.70.let podle návrhu arch.K.Schmieda (vstupní objekt, tělocvična, laboratoře, nové dílny).
V době práce na Anglobance v r.1923 byl J.Gočár vyzván, aby se účastnil soutěže na Státní odbornou koželužskou školu. Členům poroty se zdál projekt „příliš moderní“, přesto byl nakonec vybrán. Poté byl jako autor identifikován arch.Gočár.

Architektura, mobiliář:

Jedná se o komplex tří volně rozvržených budov s účelnou jednoduchou dispozicí. Ta podmínila vnější architektonický obrys budov. Výraz je však zásadním mezníkem ve vývoji Gočárova architektonického myšlení. Představuje návrat k tektonicky budované stěně, v níž dominuje vertikála ukončená vyloženou římsou s konzolovými podložkami. Volba režného červeného materiálu nepřipustila již žádné další členění stěny. Budova zatím nebyla zbavena plasticity, ale kruhový a válcový detail byla nahrazen detailem tektonickým a příznačným národním červenobílým koloritem.
Doba realizace koželužské školy v délce 15 měsíců byla obdivuhodná. Již samotné zakládání bylo velmi obtížné – základy jsou 8 m pod terénem na únosných štěrcích, staré hradební kanály a hradební zdi bylo nutno vybourat.
Hlavní dvoupatrová budova s rovnými střechami je situována na nároží Hradecké a Brněnské ulice. Nároží je tvořeno vertikální hmotou schodiště s věžovou nástavbou, ve které byla původně umístěna vodní nádrž o objemu 10 m3. Hlavní vstup je zvýrazněn předloženým schodištěm s postranními zídkami a sochami koželuhů od sochaře J.Škody. Na štít hlavní budovy navazuje spojovací chodbou pavilon dílen. Průčelí jednopatrové budovy je členěno pilastry v režném cihelném zdivu.
Bývalá vila ředitele koželužské školy má fasády z režného zdiva výrazně horizontálně členěné průběžnými nadokenními překlady a podokenními římsami, které obepínají celou stavbu. Architekt Gočár zde pod vlivem holandské architektury uplatnil jednoduché režné zdivo kontrastující místy s cementovými omítkami říms a překladů. Celý komplex budov se speciálními dílnami byl ojedinělý v celé republice.
V r.1950 byla koželužská škola v Hradci Králové zrušena a objekty převedeny na průmyslovou školu strojnickou. Pro vzrůstající počet žáků bylo nutno zřizovat další učebny na úkor ostatních provozních ploch. Došlo k řadě vnitřních stavebních úprav, k výměně oken.
K zásadnímu rozšíření však došlo až ve 2.pol.70.let, kdy byla provedena výstavba nového vstupu, šaten, tělocvičny, laboratoří a dílen. Ing.arch.Karel Schmied z hradeckého Stavoprojektu celkem zdařile navrhl nové objekty a stavební úpravy v duchu Gočárova řešení.

býv. Šrámkův statek

Historie:

Areál Šrámkova statku v Pileticích tvoří roubená obytná budova, roubená stodola, kamenná trojosá brána a zděné původně hospodářské budovy. Jedná se o jednu z mála ve zdejším prostředí zachovaných staveb lidové architektury z počátku 19.stol.

Architektura, mobiliář:

Roubená budova (zadní třetina je zděná) je dvoupatrová s valbovou střechou krytou eternitem. Na nádvorní fasádě ve 2.patře je po celé její délce dřevěná pavlač. Jediný vchod do domu je situován uprostřed této stěny pod pavlačí.
Vnitřní dispozice domu byla sice částečně narušena úpravami z 1.pol.20.stol., ale hlavní nosné konstrukce vč. záklopových trámových stropů a prkenných podlah jsou původní.
Zděná část budovy sloužila skladovým účelům, podlahy jsou zde již betonové a stropy valené do plochých zděných kleneb.
Dispozice 2.patra je obdobná jako v přízemí, ve střední části patra vedou schody na půdu, kde je hliněná podlaha.
Stodola je roubená s volnými spárami mezi trámy, příčně průjezdná. Střecha je sedlová, rovněž krytá eternitem.
Prkenná vjezdová vrata v bráně s půlkruhovým zalomením a vchodová branka obdélného tvaru jsou umístěny v kamenné ohradní omítnuté zdi. Vpravo od branky v ohradní zdi před průčelím obytné budovy jsou tři niky lunetového tvaru.
Když statek ztratil svoji původní funkci, byl využíván odbory městského úřadu většinou ke skladovým účelům a to s minimální údržbou.
Po r.1990 došlo k rekonstrukci zděných hospodářských budov a zděné kamenné brány, poté byla opravena roubená stodola. Roku 2006 město Hradec Králové přistoupilo k rekonstrukci datované roubené obytné stavby s pavlačí, která je stavbou v areálu nejcennější.

dochované části městského opevnění

Pajkrova flošna - stavba vnějšího pevnostního obvodu byla původně obehnána příkopem. Budova je téměř čtvercového půdorysu se zkosenými nárožími o velikosti cca 25x25m, výšky téměř 6m. Vnější zdivo je opět režné, portály, nároží a římsy jsou z kamenných kvádrů. Střecha budovy je tvořena více jak 2m vysokým hliněným násypem porostlým drnem, z něhož při okrajích trčí komínovité větráky. Uvnitř je 5 vedle sebe uspořádaných tunelovitých místností zaklenutých mohutnými valenými klenbami s lunetami a střílnami v obvodových stěnách. Pajkrova flošna s fortifikačním č. 40 se nachází při dnešní Brněnské ulici vpravo od jejího křížení s II.silničním okruhem. Byla postavena r.1874 podle návrhu gen.ing.Kleindorfa. Po zrušení pevnosti byl příkop a okolní hradby odstraněny a objekt sloužil bez řádné údržby různým skladovým účelům, dnes vyžaduje celkovou rekonstrukci.
Pivovarská flošna - stavba stejného typu s fortifikačním č. 39 a se stejným osudem jako Pajkrova flošna se nachází při Brněnské ulici vlevo od jejího křížení s II.silničním okruhem.
Muniční skladiště u Kuklen - přízemní pevnostní stavba s valbovými střechami obehnaná ohradní cihelnou zdí. Po letech zanedbávané údržby objekt vyžaduje celkovou rekonstrukci.
Muniční skladiště u Svobodných Dvorů - přízemní pevnostní stavba s valbovými střechami obehnaná ohradní cihelnou zdí. Po letech zanedbávané údržby objekt vyžaduje rekonstrukci.

kostel Božského srdce Páně

Historie:

Kostel Božského srdce Páně vznikl na paměť padlých vojínů královéhradecké diecéze v první světové válce. Plány vypracoval arch.Bohumil Sláma ve stylu funkcionalismu. Slavnostní položení základního kamene v září 1928 se stalo součástí oslav 10.výročí založení Československé republiky. Po necelých 4 letech byla stavba 14.srpna 1932 dokončena.

Architektura, mobiliář:

Řadová budova kostela spolu se sousedními krajními domy tvoří symetrický uzávěr západního průčelí náměstí 28.října. Osu tvoří 45 m vysoká hranolová věž kostela s křížem. Na této ose je komponován zapuštěný třídílný hlavní vstup.
Průčelí s břízolitovou omítkou je členěno pomocí rizalitů, které tvoří věž, krajní hranolovité štíty a mělký přízemní rizalit mezi věží a štíty, kde se nacházejí plochostropé kaple. Tyto prvky jsou zvýrazněny konstrukčními lezénami. Takto členěné průčelí má 11 okenních os, okna jsou čtyřtabulková se zděnými příčkami.
Střecha nad hlavní lodí je sedlová, na jejím pozadí vyniká přírodní břízolitová omítka věže.
Hlavní loď je zaklenuta valenou klenbou na pasech, mezi nimi jsou vpadlé kazety. Pasy vystupují od keramické podlahy do úrovně 1.patra, kde obíhá rovná římsa, která v přední části přechází ve vítězný oblouk.
Vnitřní střídmá výzdoba kostela je odrazem architektonického stylu. Původní hlavní oltář byl později přenesen do kaple Božího hrobu. Nynější hlavní a postranní oltáře jsou zhotoveny z onyxu a mramoru.
Monumentální budova kostela Božského srdce Páně je zajímavým příkladem církevní funkcionalistické architektury.

kostel sv. Antonína Poustevníka

Historie:

Původní kostel sv.Antonína v Hradci Králové měl pohnutou historii. Po 50 letech od svého založení byl r.1421 vypálen husity, za 30-leté války byl zničen švédskými vojsky, při stavbě pevnosti r.1769 byl rozbořen a přenesen na Nový Hradec Králové. Zde byl hradeckým stavitelem Františkem Kermerem v letech 1769-1772 postaven a poté vysvěcen. Jedná se o významnou památku časně klasicistní architektury.

Architektura, mobiliář:

Kostel má jednolodní, obdélný půdorys s věží nad hlavním průčelím, v ose je trojboce uzavřený presbytář a zakristie. Průčelí je členěno pilastry a krajními mohutnými toskánskými sloupy na vysokém soklu. Sloupy nesou kladí a nízký trojúhelníkový fronton, za kterým je nízká atiková zeď s vázami. Věž má římsu nad hodinami segmentově vzdutou, je zakončena bání s lucernou.
Vchody jsou tři: hlavní pod věží a boční uprostřed podélných fasád. Jejich portály jsou plastické kamenné s plastickým členěním. Loď se zaoblenými nárožími je klenuta valenou klenbou s lunetami a štukovou výzdobou.
Hlavní oltář je rokokový s obrazem sv.Antonína od J.Kramolína (1775). Boční oltář s obrazem sv.Aloisia je rovněž rokokový a byl sem přenesen z bývalé jezuitské koleje. Pěkně komponovaná kazatelna z doby kolem r.1775 má bohatě vyřezávaný baldachýn. Chórové lavice v presbytáři a lavice v lodi jsou z pol.18.stol.
V kostele jsou jednomanuálové varhany, které jsou mistrovskou prací barokního improvizátora Karla Synka. Ve věži se nachází zvon, který byl odlit již r.1626.

kostel sv. Jana Křtitele

Historie:

Kostel sv.Jana Křtitele na Novém Hradci Králové byl vystavěn na místě původní kaple a pozdějšího dřevěného kostela, který nechal postavit r.1530 měšťan L.F.Hostovský z Hostovic na památku významných osobností husitského hnutí Jana Husa a Jeronýma Pražského. Již zřejmě v této době byl kolem kostela založen hřbitov i když první písemná zmínka o něm pochází z r.1579.
V raně barokní době r.1675 byl kostel rozbořen a poté v letech 1680 – 1692 tesařským mistrem Václavem Matoušem znovu postaven.
Dnešní podobu dostal v r.1836, kdy byl dostavěn ochoz podél lodi kostela.
Architektura, mobiliář:

Kostel je jednolodní s lodí téměř čtvercového půdorysu, orientovaný, s trojboce uzavřeným presbytářem a zakristií při jeho severní stěně. Nosné stěny jsou roubené, oboustranně opatřené rákosovou omítkou, na vnější straně s cementovým pojivem. Součástí obvodových stěn lodi je 8 dřevěných nosných sloupů vystupujících jako pilastry na vnitřních a vnějších obvodových zdech. Západní průčelí tvoří vysoká trojúhelníková štítová zeď zakončená na vrcholu zvoničkou. Stěny kostela jsou ve výši 6 m prolomeny 5 sdruženými okny s polokruhovým nadpražím.
Hlavní vstup do kostela je v jeho podélné ose mohutnými dvoukřídlovými dřevěnými dveřmi. Presbytář i loď jsou plochostropé s dřevěným trámovým stropem s viditelnými trámy.Do západní části kostelní lodi je vestavěna dřevěná hudební empora nesená čtveřicí dřevěných sloupů. Kolem stropu vede arkádový ochoz. Podlahy jsou z kamenné dlažby. V kostele jsou původní dřevěné lavice, hlavní oltář sv.Jana Křtitele, boční oltáře a kazatelna jsou raně barokní také z doby stavby kostela (kolem r.1680).
Střecha je polovalbová s dřevěnou šindelovou krytinou na dřevěném krovu atypické soustavy. Podél obvodových stěn lodi kostela zvenku je proveden dřevěný ochoz na 16 sloupech krytý pultovou střechou se šindelovou krytinou. Podlaha ochozu zvýšeného nad okolní terén o 0,5 m je dlážděná z cihel.
Součástí hřbitova je dřevěná zvonice (rovněž evidovaná chráněná kulturní památka) postavená v 2.pol.17.stol. V ní jsou 2 zvony: jeden z r.1583 se jménem „sv.Jana Husi“ a druhý majestátní z r.1609. Zvon sv.Jiří z r.1505 byl za 1.svět.války zrekvírován.
Na hřbitově odpočívá řada významných osobností Hradce Králové, za všechny je možno jmenovat Ladislava Jana Pospíšila (1848-1893) - náměstka starosty a „osvoboditele města z pout hradebních“ s dalšími členy jeho rodiny.
Kostel sv.Jana Křtitele není pouhým církevním objektem, jedním z mnoha, ale svojí historií, architekturou a řemeslným zpracováním má význam pro celou městskou aglomeraci.

kostel sv. Pavla
Historie:

Kostel sv.Pavla v Hradci Králové byl prvně zmiňován k r.1510, ale jeho původní lokalizace není přesně známa. Postihl jej osud některých kostelů z doby výstavby pevnosti, kdy byl zbořen a přenesen na Pouchov. V časně klasicistním slohu byl stavěn v letech 1780 – 1791 stavitelem J.Kurzem z Hradce Králové.

Architektura, mobiliář:

Jednolodní stavba má krátkou obdélnou loď s téměř čtvercovým presbytářem a s půlkruhovým závěrem se zákristií na jižní straně presbytáře. Stěny lodi jsou hladké nezdobené jen s profilovanou podokapní římsou a kasulovými okny. Střecha je sedlová s půlkuželem nad závěrem kostela. Nad presbytářem je osmiboký sanktusník s cibulovou kupolí, lucernou a makovicí.
Západní průčelí, které bylo r.1832-1833 přestavěno, je členěné čtyřmi plochými pilastry nesoucími nízký trojúhelný štít. Na ose je velký obdélný vstup s mohutnou nadpražní římsou nesenou dvěma volutovými konzolami.
Nad průčelí se vypíná dvoupatrová hranolová věž se stěnami s pásovou rustikou, v patře předělená hlavní římsou. Ve druhém patře věže je ve všech stěnách po jednom půlkruhově zaklenutém okně, nad každým je ciferník věžních hodin. Věž je zakončena oplechovanou cibulovou kopulí s osmibokou lucernou a makovicí.
Jižně od kostela se nachází empírová pískovcová socha sv.Jana Nepomuckého z r.1829 od hořického sochaře J.Richtery. Roku 2005 byla kompletně restaurována ak.soch. a restaurátorkou Kateřinou Čihákovou Myškovou z Chlumce nad Cidlinou.

minoritský klášter a kostel sv. Anny

Historie:

Kostel sv.Anny se špitálem spravovaným řádem minoritů byl založen r.1344 na ostrově na Labi v místech nynějšího objektu Palace Hradec Králové (býv.Novákových garáží) na nynějším náměstí 5.května. Roku 1542 a 1597 byly pro něj odlity zvony.
Kostel byl rozbořen při stavbě pevnosti r.1776-1778 a přenesen i se zvony do Kuklen, kde byl dostavěn i s klášterem r.1784 v časně klasicistním slohu.

Architektura, mobiliář:

Jednoduchý kostel i budovu kláštera navrhl architekt M.Walch. Jižní průčelí jednolodního kostela je zvýrazněno dvěmi hranolovitými věžemi zakončenými zvonovitými kopulemi. Sedlová střecha nad lodí kostela je ukončena hlavní římsou, která probíhá pod věžemi na průčelí a tvoří výraznější plastické členění jinak střídmé fasády.
Hlavní oltář je malovanou iluzivní architekturou od Josefa Kramolína z r.1779.
Objekt bývalého minoritského kláštera, který však nebyl ani dostavěn a již r.1789 císařem Josefem II. zrušen, tvoří jednopatrová dvoukřídlová budova se sedlovou střechou. Z původně zamýšlené čtyřkřídlé dispozice se čtvercovým rajským dvorem byla postavena pouze 2 křídla. U třetího křídla byla založena pouze arkáda a dvě pole křížové klenby přiléhající ke kostelu. Čtvrté chodbové křídlo nebylo již ani založeno.
Po zrušení kláštera byla budova přidělena faře a zároveň sloužila jako škola. V dalším období byla část objektu adaptována pro bytové účely.
Na počátku 90.let, kdy byl objekt bývalého kláštera předán Kongregaci Dcer Panny Marie Pomocnice, proběhla jeho rekonstrukce. V této době byla rovněž rekonstruována střecha kostela sv. Anny.

výpravní budova žel.st. Hradec Králové

Historie:

Výpravní budova železniční stanice Hradec Králové-hlavní nádraží z let 1929-1935 je v pořadí již třetí přijímací budovou hradeckého nádraží. První hradecké nádraží s nevelkou jednopatrovou budovou bylo postaveno v letech 1855-1857. Další rozvoj dopravy si vynutil přestavbu nádraží a výstavbu nové nádražní budovy. Ta byla dokončena r.1894. Byla podstatně větší a reprezentativnější. Nádraží již mělo kryté nástupiště a bylo i s kolejištěm dobře osvětlené. Doprava rostla i nadále a požadavky na opětovné rozšiřování stanice se hromadily. V letech 1897 a 1900 jsou budovány další koleje, r.1902 je postavena nová administrativní budova lokomotivního depa (stojí dodnes). Velký stavební rozvoj nádraží nastal v letech 1924 a 1925.
Roku 1929 začíná již třetí etapa budování hradeckého nádraží. V této souvislosti je třeba připomenout výstavbu budovy ředitelství státních drah na Ulrichově náměstí v letech 1928-1932, kde se konečně podařilo soustředit všechny složky tohoto úřadu.
Projekt nové výpravní budovy žel.stanice zpracovával ing.arch.Václav Rejchl v letech 1928-1929 a již v červnu 1929 byla zemina z výkopů základů vyvážena právě na Ulrichovo náměstí, kde byla použita ke srovnání terénu kolem novostavby ředitelství st.drah. Od května 1930 začala vlastní stavba nádražní budovy, aby byla ukončena téměř po 6 letech. Slavnostní otevření se uskutečnilo 5.května 1935.

Architektura, mobiliář:

Autorem monumentální budovy, která patřila svého času k nejmodernějším ve střední Evropě, byl Ing.arch.Václav Rejchl, s nímž spolupracoval jeho mladší bratr Ing.arch.Jan Rejchl. Výstavbu prováděl stavitel Ing.František Komárek ze Svobodných Dvorů.
Budova je dlouhá 152 m a rozkládá se na ploše 5000 m2. Hlavní průčelí má 41 okenních os, v přízemí kryje pultová střecha vchody a východy z haly. Na ose hlavního průčelí se zvedá do výšky 46 m předsazená hranolová věž s hodinami, v jejím vrcholu byl instalován vodojem pro zásobování stanice vodou, krytý měděným plechem.
Sedlová střecha budovy vlevo od věže má ocelový krov se skleněnými tabulemi pro přirozené osvětlení haly. V této části střechy se nachází monumentální sousoší od akad.sochaře Josefa Škody představující dva světlonoše s ozubeným a okřídleným kolem a symbolizuje přínos železnice rozvoji lidstva. Střecha vpravo od věže kryje administrativní část budovy a je opatřena pálenou krytinou.
Fasády jsou z okrového břízolitu, pískovcových obkladových desek. Hlavní vchod a východ je obložen leštěnou žulou. Hlavní okna na průčelí jsou zdobena obrazy Merkura, okřídlených kol a městského znaku /v době vzniku budovy znakem republiky/.
V rámci stavby, konkrétně v r.1934, došlo k demolici starých nádražních budov. Po ukončení výpravní budovy se stavební ruch přenesl do staničních kolejí.
Budova, která byla významnou stavbou své doby, ovlivnila svou halovou dispozicí a architektonickým řešením vývoj dopravních budov v naší republice po 2.světové válce.